Právník a zpěvák skupiny Doktor P. P. – Petr Pečený - se hudbou neživí, což mu dává mnohem větší prostor pro realizaci svých nápadů. Pro právnickou radu si k němu občas zajdou kolegové – muzikanti, na Moravě sklátí celou slivovici, a jeho nová deska odkazuje na zombie, kterou se mimochodem v minulosti na filmovém plátně už stal.
Petr Pečený v jednom rozhovoru uvedl, že ho nebaví hudba, která se dělá jenom „pro umění“ a pro „ukojení muzikantských mindráků“. Jakou hudbu jste tím měl vlastně na mysli?
Já bych se v tomhle moc nepitval, protože nemám potřebu hodnotit jiné a už vůbec ne veřejně. Prostě, když se mi něco nelíbí, tak to vypnu, nebo na to nejdu. Což ostatně určitě udělá spousta lidí také v případě naší kapely… Tomu se říká svoboda názoru a zaplaťpánbůh, že jí už 20 let máme i u nás v Čechách.
Jak se díváte na vaše kolegy – muzikanty, kteří kdysi také začínali s rock´n´rollem nebo s rockem a dneska z rukávu sypou typicky popové desky (Petr Muk, Petr Kolář apod.)?
Já se na ně dívám rád, protože jsou to hezcí lidé. Jsou to moji kamarádi a oba dva jsou excelentní zpěváci a to, co dělají, dělají dobře, i když to není úplně můj šálek kávy. Třeba s Petrem Kolářem jsme v době, kdy se rozhodoval změnit styl, dlouze mluvili a já mu dával za pravdu, ať to udělá. Já se hudbou neživím, takže si dělám co chci. Změny stylu neřeším, což je samozřejmě velmi příjemné, ale s Doctorskou slávou to zase dlouho pokulhávalo, takže každému co jeho jest.
Když místo vtipnosti nastoupí stařecká infantilita…
Na koncertech vás většinou doprovází spřízněné punkové partičky jako Totální nasazení, Visací zámek či Tři sestry. To už také ale nejsou zrovna čerství dvacátníci. Probíhá ještě v zákulisí po koncertě typický rock´n´rollový večírek, nebo se kdysi nejskalnější „pařiči“ pomalu rozchází k rodinám a jiným závazkům?
Co se týče nás, tak určitě není večírek po každém koncertě, to bychom prostě nezvládli. Ale pokud třeba vyjedeme na Moravu se Ségrama a Eečkama…Tak třeba tuhle v Rožnově pod Radhoštěm jsem za večer vypil 35 slivovic a nějaké to vínko. A to jsem byl ve výše jmenované partě takový lepší nadprůměr. Myslím, že co se týče řádění a skopičin, nám věk nic neubral. Vlastně kvůli tomu jezdíme pořád hrát, protože na společných koncertech je čím dál větší zábava a čím dál víc si té zábavy i kamarádů vážíme. Jen musíme vychytat kdy místo naší vtipnosti nastoupí stařecká infantilita. Snad si toho někdo z naší party všimne.
Název kapely je odvozen od jména frontmana Petra Pečeného, který je doktorem práv. Chodí si k vám nějací kolegové pro právnickou radu, když to zrovna s nějakou punkovou akcí přepískli?
Co se týče akcí, tak zatím ne. Ale kamarádů muzikantů za mnou chodí spousta.
Jak byste zhodnotili mentalitu dnešního obecenstva, které přijde na vaše koncerty, oproti lidem, kteří na vás chodili ve vašich začátcích? Vyrostli fanoušci s vámi nebo už je to jiná generace, která má jiné priority a k hudbě a koncertům se celkově staví jinak?
My jsme začínali na zábavách, a je příjemné, že stáří našeho publika bylo vesměs stejné jako dnes a stejně jako tehdy se chce bavit. Je skvělý, že na naši šňůru, kterou jezdíme s Totálním nasazením chodí většinou mladí lidé, ale výborně se doplňují s „dospělými“ fandy, a co je důležité, baví se všichni. A tím pádem se bavíme i my.
Na vašem předchozím albu Lochneska se mimo jiné podílel i Pepa Vojtek z Kabátů, který měl nedávno v Praze u obory Hvězda velkolepý koncert. Byli jste se na něm podívat? Čím to podle vás je, že si Kabáti mohli dovolit uspořádat takhle monstrózní akci – čím oslovují tak bohaté a různorodé publikum?
Já byl na své tradiční zářijové dovolené a vzhledem k tomu, že vždycky celé léto hrozně moc hrajeme a čeká nás i silný podzim, tak mě od dovolené nemohlo nic odradit. Ale psal jsem Pepovi i manažerovi Radkovi Havlíčkovi SMS, aby jim to vyšlo a prý to bylo parádní. Kabáti jsou fenomén, skvěle hrajou, mají výborného frontmana, geniálního textaře Milana Špalka. Na rozdíl od různých rýpalů si myslím, že úspěch kapel jako Kabáti, či Tři Sestry je znakem toho, že národ český má dobrý vkus. Dokáže ocenit texty a přemýšlet o nich. Navíc Kabáti vždycky do koncertů investovali i něco navíc, takže nebyly - co se týče vizuálního provedení - nijak ošizené.A to fanoušci vždycky ocení. Dneska totiž muzika tvoří jen část toho, jak budeš úspěšný, lidi se chtějí taky dívat a bavit.
Když je člověk ulepený a všechno má zelené…
Na Lochnesce se mimo jiné objevila cover verze slavné písně z muzikálu Limonádový Joe – Whisky to je moje gusto. Platí tento nápoj stále za nejoblíbenější koncertní drink nebo každý ze skupiny preferuje něco jiného?
My jsme teď vzhledem k naší nadměrné konzumaci kořalek najeli pod vlivem Eeček zpátky na zelenou, kterou já osobně přestal pít někdy na gymplu. Díky tomu, že má jen 20 „voltů“, tak ji do sebe lze nalít kvanta a ráno se projevuje minimálním „zbytkáčem“ož To je u mne - krále „brdského Punk´n´rollu“ a brdského patriota důležité pro přepravu do práce. Jen je člověk trochu ulepený a všechno má zelené … Já jinak ještě kalím takový lehký italský sektík. Ten v italském velkoobchodu vždycky nakupuji po basách.
Vaše nová deska nese název Rock´n´roll Zombie, ačkoliv její pracovní jméno – se kterým přišel, tuším, Fanánek ze Tří sester - bylo Železný dědek. Proč jste se nakonec rozhodli pro změnu? A koho má vlastně představovat tento dědek či oživlá mrtvola – zombie...?
Železný dedek vznikl poté, co jsem Fanánkovi poslal fotku, na které jsem byl nalíčený do představení Švejka. Hrál jsem senilního generála a vypadal jsem jako Franc Josef. Sváťa Šváb z Totálního nasazení přinesl text Rock´n´roll Zombie až později. Mně se hned strašně líbil a na nějaké akci jsem to říkal Ondřeji Soukupovi a on navrhl, že má sice hrozně práce, ale ať mu text pošlu, že pokud se mu bude líbit, napíše muziku. Tak jsem mu text poslal a za dva dny jsem měl v mailu demáč. A podle následných reakcí lidí na koncertech jsme z písně nakonec udělali titul alba. A vzhledem k tomu, co jsme si užili při focení, vůbec nelitujeme. A kdo je ten zombie??? Zkuste hádat. Ale do rakve se ještě nechystám, naopak Zombie z nich v každém filmu vylézají. A já si jednoho zombíka zahrál i ve filmu Chocking Hazard, dokonce jsem měl v roli náběh na znásilnění servírky, což se nakonec změnilo v její sežrání. To je ostatně bližší mému naturelu…
I s pravidelnými či nepravidelnými hosty se počet členů ve vaší kapele blíží pomalu k desítce. Je o hodně těžší ukočírovat větší počet lidí v kapele co se organizačních záležitostí týče? Co se vždy ukáže jako největší problém, má-li kapela více členů?
Základ kapely je 7 lidí a problémem je samozřejmě logistika. Ale protože hrajeme už několik let tak 60 x do roka a nyní jsme zakoupili nový kapelní vůz zvaný černá skříňka, kam se vejdeme všichni, tak už nám ta logistika ani moc nedrhne. Nějak jsme se v tom asi naučili chodit.
Fanoušky zajímá jenom „líbí – nelíbí“
Ve vašich začátcích prý Petr Pečený chod kapely sám dotoval, dnes už si ale asi říkáte o honorář, když jezdíte 60 koncertů ročně...?
No my jsme hned za první CD dostali nominaci na tehdejší Českou Grammy (dnes je to Anděl) coby Objev roku a debut se prodalo skutečně hodně. Slušně se prodávají i ty další, takže s tím dotováním to nikdy nebylo nijak horké. Ale hodně se o tom napovídalo, a to i o tom, co všechno jsme si kde koupili – a to včetně té nominace a úspěchů v tehdejších hitparádách! Naštěstí fanoušci na tyhle zamindrákované řeči kašlou a jedou pouze ve hře „líbí - nelíbí“, což je fajn. Chodí čím dál víc, nás si objednává čím dál víc pořadatelů, tak je celkem logické, že bereme honoráře, protože si je zasloužíme, neboť máme na hudebním trhu nějakou hodnotu. Ale jinak o penězích gentleman nemluví. Nicméně to, že nejsi na příjmy z hudby zcela odkázán, dává člověku v muzice obrovskou svobodu. A toho bych se těch pár let, než budu úplný zombie, držel.
Ve vaší kapele se od jejího vzniku vystřídalo množství rozličných hudebníků, kteří jí třeba jen krátce prošli. Pamatujete si vůbec na všechny? Byl někdo obzvláště „zajímavý typ“?
Jednou jsme to s bráchou Vítkem probírali a bylo jich přes třicet. Od party podnikatelů, která spoustu lidí z branže naštvala tím, že hned její první deska natočená za 14 dní, byla super úspěšná, přes spousty slavných a skvělých hudebníků. Zajímavých typů byla spousta, ale na špici je určitě Sahula, který s námi strávil v kapele asi 2 roky. Taky jsme teď na nové CD natočili jeden z textů, který po něm zbyl, a který zhudebnil Rosťa Cerman. Skoro na každém hraní se o něm bavíme, protože škála historek s ním je nekonečná. Až se kolikrát přistihnu, jak si sám, nebo kluci z kapely, přimýšlíme.
Rozhovor vedla: Michaela Poštulková
Foto: Sony BMG