I plastikové hračky Kovboj, Indián a Kůň mají své problémy. Při plánu překvapit Koně k narozeninám ručně vyrobeným dárkem se Kovbojovi a Indiánovi podaří zničit dům, ve kterém všichni tři žijí. Nerozlučná trojice přátel prožívá bizarní dobrodružství, jež je zavedou mimo jiné do středu země, zamrzlé tundry a podvodního světa obývaného příšerkami se špičatými hlavami. Panika v městečku je ideální film pro zrychlenou generaci – postavičky po plátně pobíhají kosmickým fofrem a mluví, jako kdyby byli na směsi speedu a rajského plynu. Film vznikl na motivy stejnojmenného seriálu, jehož pětiminutové epizody rozesmívají diváky po celém světě již od roku 2000. Autory seriálu i jeho celovečerní verze jsou Stéphane Aubier a Vincent Patar.
Jak se jako spoluautoři domlouváte, kdo bude o čem rozhodovat?
Vincent Patar: Těžko říct. Býváme do práce dost zabraní, takže není čas všímat si, kdo z nás tu kterou věc vymyslel. Vzájemně se doplňujeme. Když například Stéphane přijde s novou sekvencí ve scénáři, já se zaměřím na aranžování scény. Hodně o věcech diskutujeme, chrlíme ze sebe nové nápady. Až nakonec zjistíme, že je projekt vlastně hotový. Je to jako byste hráli ping pong na nejvyšší rychlost.
Ve filmu Panika v městečku nejsou všechny charaktery a předměty v poměrově odpovídajících velikostech. To se ve filmech tak často nevidí…
Stéphane Aubier: Jsou dva důvody, proč tomu tak je. Za prvé nám to přijde dost legrační a za druhé jsme chtěli být při práci co nejvíc spontánní bez zbytečného ohledu na perspektivu a proporce. Tak například když míří postavy do domu, je ten dům hodně úzký. Jakmile jsou ale uvnitř, je v něm naráz spousta prostoru. Líbí se nám, když jsou jednotlivé charaktery v různých velikostech – je to zajímavější než muset respektovat pravidla, která platí ve skutečném trojrozměrném světě.
Dalo by se říct, že se záměrně snažíte vyhýbat uhlazenému líbivému stylu?
S.A.: V případě televizních epizod to bylo dané i nedostatkem času – museli jsme rychle „vyrábět“ jeden díl za druhým. Ale v podstatě máte pravdu, jde o určitý výběr estetiky – máme raději, když věci nevypadají podbízivě pěkně.
V.P.: U filmu jsme náš styl museli maličko vytříbit a také věnovat více pozornosti světlu. Ale v samotné animaci a vyprávění příběhu jsme zůstali stejně spontánní. Chceme docílit toho, aby všechno vypadalo nenuceně, přestože je to u fázované animace časově velmi náročné.
Váš styl humoru se pohybuje na samém okraji absurdity. Často pracujete s nonsensem, což je spíše britská specialita.
S.A.: Nedávno jsem viděl první epizody Monty Pythonova Létajícího Cirkusu. Nestačil jsem žasnout nad tím, jak byli ti chlápci vynalézaví. Jednoduché nápady dokázali dovést do neskutečných vyústění. Tím nechci říct, že by snad byli naší hlavní inspirací. Lidé naše filmy často přirovnávají k atmosféře u Jaquese Tatiho nebo Bustera Keatona. Ale my si stojíme za svou vlastní originalitou, máme vlastní logiku a psychologické motivace.
V tom případě se zeptám, odkud pramení vaše inspirace?
V.P.: Odevšad kolem nás, inspiruje nás všechno, co nám přijde zábavné! Situace na ulici, fotka v novinách, různé maličkosti z každodenního života.
Během vaší kariéry jste vystřídali mnoho různých technik a materiálů: postavy z papíru, fázovou animaci, hlínu. Je mezi nimi některá, kterou byste přímo preferovali?
S.A.: Panika v městečku velmi dobře vystihuje všechno, co jsme vždycky toužili dělat – relativně jednoduše vytvořit okolní prostředí, a pak standardní, ale rozmanitou technikou svobodně dotvářet náš vlastní smyšlený svět.
Co vás přimělo k natočení celovečerního filmu?
V.P.: Chtěli jsme se pokusit převyprávět jeden souvislý příběh. Do té doby to byly jen krátké navzájem spolu nesouvisející příhody. Druhým podnětem bylo pokusit se zviditelnit tento specifický animační styl, dosud známý jen z animovaných televizních seriálů.
S.A.: Také jsme chtěli více prozkoumat prostředí, které jsme si vytvořili v krátkých filmech.
Jak vůbec vaše charaktery zvládly ten přesun z krátkých pětiminutovek na více než hodinové představení?
S.A.: Bylo nám jasné, že jednání hlavních postav teď bude muset vycházet z nějaké hlubší psychologické motivace. Stejně tak jsme se museli více zaměřit na jejich vzájemné vztahy. Je něco jiného, když se Indián nebo Steven naštve na Kovboje a za pět minut vše skončí, a něco jiného sledovat jejich chování déle než hodinu.
Máte nějaké oblíbené animátory? Někoho, kdo by vás svým stylem ovlivnil?
V.P.: Ne přímo. Nacházíme inspiraci v práci lidí, kteří tvořili před námi, i mezi současnými autory, jako je například Mark Baker nebo “PES” (aka Adam Pesapane). A pak jsou to lidé, jejichž práce se nás dotýkají hodně osobně – South Park Treye Parkera a Matta Stonea a Futurama Matta Groeninga. Ze starších věcí bych určitě zmínil animace Terryho Gilliama pro Létající Cirkus nebo George Pala.
Belgie je známá svou dlouholetou historií komiksů. Jste v úzkém kontaktu s některými z komiksových tvůrců?
S.A.: Belgie je malá země, a tak pro místní animátory není nijak obtížné se setkávat a spolupracovat na různých projektech. Například Fred Jannin – známý belgický autor komiksů – namluvil v Panice v městečku postavu Policisty a jedné z podvodních příšer. Sergio Honorez, se kterým jsme v minulosti často spolupracovali na různých reklamních kampaních, nás nedávno požádal o komiksovou adaptaci Paniky. Nebude to ale klasické převyprávění filmu. Rozhodli jsme se do této adaptace přidat nové situace, které se podle nás dají lépe vyjádřit v komiksové formě.
Kde jste vlastně objevili trio Indiána, Kovboje a Koně?
V.P.: Ta myšlenka nás napadla při toulkách po bleších trzích a nedělních výprodejích! Běžné obchody jsou přeplněné dinosaury, Manga postavičkami a děti už vůbec nezajímají starší hračky. Tak jsme se ty sirotky rozhodli znovu oživit!
Indiáni a kovbojové se nemívají zrovna v lásce. Jak se tihle dva dali dohromady?
S.A.: Ono jim vlastně ani nic jiného nezbývalo, když spolu bydleli v jedné krabici na hračky.
Stalo se vám, že se některé scény do finální verze filmu vůbec nedostaly?
S.A.: Ano, zhruba 15 minut různých sekvencí jsme nakonec museli vypustit. Taková ztráta bývá běžná u hraných filmů, u animovaných se to moc často neděje a znamená to hodně ztracené práce. Ale nemějte strach, všechen vystřižený materiál se objeví na DVD jako bonus, v nezkrácené verzi, atp.
Zdroj: AČFK
Foto: Gébéka Films