ROZHOVORY
Tomáš Kočko: smysl má jen rozdělení „zpíváš – nezpíváš“
O tajuplných rituálech ve dnech zimního slunovratu, o filmech s historickou tematikou českých a moravských dějin, která přichází ovšem ze zahraničí i o chuti Bezručových básní, které ale Tomáši Kočkovi zatím „nehrají“.
Vaše aktuální deska nese název Koleda. Chodil jste jako malý koledovat? Pamatujete si ještě říkanky, které jste předříkával?
To jsem byl opravdu hodně malý a bylo to asi ono obligátní „koleda, koleda Štěpáne...“. Název naší nové desky souvisí s názvem starého svátku, který vlastně do onoho koledování postupem časů degradoval. Koleda se vztahuje k oslavám zimního slunovratu. Proto také deska začíná písní Kračún. Tak se nejspíš původně jmenoval onen svátek, kterému dnes říkáme z němčiny zkomoleně Vánoce, a který oslavoval narození božice - malého boha. Malého slunce – svarožice – Dažboga.
Kdo chodí k vám domů nejčastěji koledovat a kdo z vašeho okolí si vůbec nejvíc „koleduje“?
Momentálně bydlím v Brně a na Kračúna jezdíme na chalupu do Beskyd. Tam, na kysucké straně, ještě chodívají tajemní gricové. Opentlené maškary v ovčích kožešinách s desítkami zvonců na těle. A kdo si nejvíc koleduje? To by byl dlouhý výčet, kam bezesporu patřím i já...
Přebal desky mne trochu překvapil. Vypadá spíše mysticky než tradičně či vánočně. Co zobrazuje a kdo s tímto nápadem přišel?
Na přebalu desky je svarga – symbol slunce a dobra. Stejný symbol najdete v Beskydách v každé třetí staré chalupě na prostředním trámu ve světnici. Naši předkové věřili, že 21.12., v den zimního slunovratu, umírá staré slunce a nadchází nejdelší noc v roce, kdy se stírá hranice mezi zásvětím a naším světem, a proto k večeři mohl přijít i zemřelý příbuzný – nechávalo se mu volné prostřené místo u stolu – dělo se bezpočet magických obřadů k odehnání zlých sil, ale také k věštění budoucnosti.
Druhý den ráno pak nastalo vítání nového slunce, které zvěstovalo, že zlé síly jsou přemoženy, dne už bude přibývat, a vše spěje k jaru. A to byl samozřejmě důvod k veselí a radosti. S příchodem křesťanství se trochu změnil obsah, ale forma zůstala víceméně stejná. Dokonce katolická církev upravila datum narození Krista, aby došlo k lepšímu prolnutí s původními svátky. A naše nová deska je právě o tom prolnutí. Proto ta symbolika.
...když už nejedna sklénka prošla hrdlem...
Jako skupina máte jistě blízko k českým a moravským dějinám. Na vašich koncertech se mimo jiné dá koupit kniha o životě zbojníka Ondráše. Jak se díváte na současnou filmovou produkci, která se snaží z této tematiky tržit?
Velmi mě baví naše regionální historie a její vztahy s historií evropskou. Jsem z města, které leží na zemské hranici mezi Slezskem a Moravou (Frýdek – Místek) a vždycky mě čílilo, když mi „souškačitelka“ v dějepise vyprávěla cosi o Karlově mostě a nebyla schopná mi povyprávět o historii našeho zámku... Anebo o zbojníkovi Ondrášovi! A tak teď dělám osvětu na našich koncertech.
S filmy je to u nás problém. Notabene s historickými. Točí se spousta pitomostí a na kvalitní věci jaksi schází peníze. Navíc, když už někdo sáhne na nějakou historickou látku a jakkoli ji zpracuje do filmové podoby, je pak ta látka pasé na dobrých dvacet-třicet let. Myslím, že je to o neschopnosti našich filmařů a nejspíš hlavně producentů, že neumí uchopit látku z našich dějin a udělat dobrý historický film (výjimce budiž vzdána čest filmu Tobruk). A tak se nedivme, že si na ni sáhne, a jistě ne s úmyslem prznit mýtické dějiny, nějaká béčková až céčková produkce ze zahraničí (Kněžna Libuše).
Kdybyste měl jako kněžna Libuše předpovídat budoucnost moravské folklórní muziky, jak byste ji viděl? V současné době je poměrně populární, bude ji ale poslouchat i následující generace?
Moravská tradiční hudba je tak bohatá a hudebně zajímavá, že bude stále zřídlem inspirace. Zájem o folklór jako takový přichází ve vlnách a současná vlna, mám pocit, zrovna kulminuje. Hudba do značné míry souvisí i se způsobem života, takže dokud budou na jižní Moravě vinohrady v rukou drobných pěstitelů, kteří vědí, o čem ta práce je, bude důvod si po práci u sklípku zazpívat. A které jiné písničky než ty starodávné? Kdo zažil zpívání chlapů na hody v kruhu, když už nejedna sklénka prošla hrdlem, potvrdí jak očistně působí a capella zpívání, kdy nic neznamená jestli máš-nemáš, jestli jsi profesor nebo stolař... jediné, co zůstává, je jen zpíváš-nezpíváš.
Jaké historické období v Českých zemích je pro vás osobně nejsympatičtější a proč? Chtěl byste v té době žít?
Sedmdesátá léta minulého století. To jsem byl miminko a všichni se o mě starali – to byla pohoda! Ale chtěl bych se podívat do časů Velké Moravy. Zjistit, kde bylo Rostislavovo sídelní město a jak vypadalo, kde byl pohřben Metoděj, vidět pobeskydí té doby, zjistit jak žili naši předkové na úpatí beskydských hor a jestli opravdu stála na Radhošti socha Radegasta a jak popřípadě vypadala... A možná bych v té době i zvládnul žít. Ale s dnešními znalostmi. Ne technologiemi, ale znalostmi.
žena mezitím připraví sváteční krmi, já stromek upravím, nechám ho v světnici rozvonět...
Jako svého „dvorního textaře“ jste si vybral ne příliš známého moravského básníka Ladislava Nezdařila, jehož básnické texty zaznívají na vašich koncertech. Oslovili vás jeho verše tematicky nebo spíše např. rytmicky? Dá se říci, že je vaším nejoblíbenějším autorem, nebo máte jiné „favority“, ale zhudebnění jejich textů není prakticky možné...?
Verše L. Nezdařila mě oslovily vnitřním nábojem, měl jsem při nich pocit něčeho důvěrně známého, ale zasutého. A samy mi vlastně při čtení jeho básní psaných ve valašském dialektu vyskakovaly melodie. Moc se mi líbí i chuť a rytmus Bezručových básní. Ale nehrají mi. Jediná, která za mnou chodí je 70 000... Až natrefím na básně, které mi zahrají, určitě je nenechám ležet...
Kromě moravských lidovek a world music jste se podílel i na projektu, který spojoval etno s metalem. Máte blízko k metalové hudbě nebo jiným stylům? Co posloucháte v autě?
V autě poslouchám leccos. Někdy jen stanici Vltavu, a někdy si pustím i Radiožurnál. Mám kupu metalové muziky v mp3, kterou mi dodali mí kamarádi z kapely Silent Stream O.G..E. Ty si taky čas od času pustím. Dostávám spoustu desek a nejlépe se mi poslouchá za jízdy. Teď třeba budu poslouchat jazzové album Idy Kellerové.
Dodržujete u sebe doma tradiční vánoční zvyky? Které letos určitě nebudou chybět?
Období svátků je pro mě ve znamení odjezdu do hor, pak tradičního výletu do okolí chalupy, kdy si vyhlédnu vhodný stromek, má žena mezitím připraví sváteční krmi, já stromek upravím, nechám ho ve světnici rozvonět, nastrojím, pak jdeme vyčistit studánku a dát jí něco ze svátečního stolu. Průběžně sekám dřevo a zatápím. Po večeři a dárečcích jdeme na kopec, uděláme ohýnek, připijem si medovinou a dáme i hlt zmrzlé Zemi. Vše má svůj čas a řád.
Text vedla: Michaela Poštulková
Foto: archiv autora
