Švýcarští elektroničtí rockeři The Young Gods jsou v České republice dobře zavedeným pojmem. Naposledy byli k slyšení v létě na Sázava festu. Neuplynulo ani čtvrt roku a máme je zde znovu, a to hned třikrát (2. října v brněnské Flédě, o den později v pražském Paláci Akropolis a 6.října v Národním domě Ústí nad Labem). Jenže tentokrát bude vše poněkud jinak; jindy hlasití The Young Gods totiž vyrazili na turné s letošním překvapivým albem Knock on the Wood, na kterém předělali svoje dřívější skladby do akustické podoby. S charismatickým frontmanem Franzem Treichlerem jsme si v létě povídali o jejich unpluggedovém experimentu, nové tváři kapely a o potřebě změny vůbec.
Jak se vůbec zrodil nápad natočit akustické album?
V Curychu je časopis o umění jménem Truce, který chtěl vydat speciální vydání o Young Gods. Stala se z toho taková knížka. Požádali nás, jestli bychom u příležitosti jejího vydání neudělali nějaké zvláštní vystoupení a navrhli, že by to mohl být akustický . Vrtalo nám to hlavou. V té době už jsme měli čtyři akustické skladby, které jsme hráli například při živém rozhlasovém vysílání. Říkali jsme si, že bychom jich mohli udělat víc a ta myšlenka nás hrozně nakopla. Sice to bylo iniciováno někým mimo kapelu, ale plně jsme se s tím ztotožnili.
Často svou elektro-rockovou tvorbu prokládáte naprosto odlišnými projekty. Je to proto, že potřebujete odpočívat od svého hlasitého stylu?
Myslím, že je důležité, aby se člověk někdy byl schopen sám překvapit. Ve chvíli, kdy začneme sklouzávat k tomu, že bychom pracovali podle nějakého vzorce, snažíme si položit nějakou výzvu a vybičovat se k experimentu. Samozřejmě vycházíme z velmi hlasité hudby. V minulosti jsme na dvou deskách odbočili k ambientu a tentokrát byla potřeba zkusit zas něco úplně jiného.
Jak byla deska Knock on the Wood přijata? Myslím, že většina posluchačů na vaše koncerty chodí proto, aby si prošli jakousi očistnou hlukovou koupelí…
Samozřejmě se našla skupina lidí, kteří byli skeptičtí. Říkali si: „Cože? Akusticky? Young Gods? To bude nějaká folková přiblblost.“ Po dvou třech písních přestali remcat. Myslím, že i když jsou skladby v téhle podobě mnohem tišší, tak intenzita zůstala. Nejsou teď tak fyzické, jedná se spíš o intelektuální prožitek. Nakonec ani fanoušci naší řízné podoby nebyli zklamáni. Je osvěžující ty staré písničky hrát v takové úpravě a doufám, že podobně osvěžující je poslouchat je.
Skladby byly pro váš akustický vybrány proto, že jsou to vaše oblíbené písně, má to být jakési alternativní best of album nebo jde čistě o to, že bylo nejsnazší je odpojit od elektřiny?
Největší roli sehrál ten třetí důvod. Některé naše písně by zkrátka odpojit nešly, protože jsou postaveny na vyjádření samotným zvukem. Takže se musela najít nějaká cesta mezi tím, které skladby by šly předělat a které chceme předělat. Snažili jsme se zařadit něco z každé předchozí desky.
Hrajete při akustických koncertech i jiné písně než jsou na desce?
Začali jsme připravovat nějaké další, prozatím tři: La Fille de la Mort z desky L’Eau Rouge, pak Lointaine z Only Heaven a About Time z posledního elektrického alba.
Jak sedí akustické hraní bubeníkovi Brendanu Trontinovi, který jinak hraje značně energicky?
Líbí se mu to. Je velice kreativní a baví ho hrát si se všemi těmi nástroji a paletou jejich zvuků. Pro něj je to také výzva. Na akustických koncertech stojí, zatímco my, co obvykle stojíme, pro změnu sedíme. Jsme kapela naruby.
Znali jste webové stránky La Blogotheque ještě před tím, než jste s jejich tvůrci natáčeli ty netradiční videoklipy?
Narazil jsem na ně teprve asi měsíc před tím, než nás oslovili, že by s námi něco natočili. Jako první jsem na La Blogotheque zahlédl video Erika Truffaze, což je naprostá paráda.
Kde jste se potkali s Vincentem Hännim, který se k vám na Knock on the Wood připojil?
Už jsme s ním dělali jeden projekt v roce 2005. Šlo o cover verzi Woodstocku, kdy jsme hráli k projekci filmu. Když došlo na akustické natáčení, Vincent nás napadl doslova jednomyslně.
Dnes večer (koncert na Sázava festu – pozn.red.) budete hrát poprvé elektrickou show ve čtyřech, právě s Vincentem Hännim. Máte v úmyslu s ním spolupracovat i na příští elektrickém albu?
Ano, na novém materiálu už děláme i s ním.
Co od vás můžeme očekávat do budoucna? Nějaké další modifikace staršího materiálu? Třeba rocková úprava, avšak bez použití sampleru?
Těžko říct. Na desce, kterou připravujeme, mícháme elektroniku s akustickými kytarami. Chceme do ní vložit, co jsme se naučili při nahrávání Knock on the Wood. Zkoušeli jsme vystupovat se smyčcovým kvartetem. Chceme to ještě zopakovat na dvou nebo třech koncertech, ale to bude bohužel jen ve Švýcarsku. Také bychom se cítili na nějaký filmový soundtrack.
Kdysi jsem četl, že se chcete zabývat kompozicí pro smyčcový kvartet. To bylo tedy ono?
Ne, to byla jiná záležitost. Bohužel na takové skládání stále nemám čas. Smyčcové party pro tyhle koncerty pro nás aranžoval jeden známý. Mě se zatím podařilo udělat čtyři kusy pro smyčcový kvartet a počítač, ale je to taková moderna. Ještě se mi nepodařilo to uvést živě, existují jen ve studiové nahrávce.
ROZHOVOR VEDL: Jakub Pech
FOTO: Ondřej Sláma