Před časem se na české hudební scéně urodil pozoruhodný samorost Xindl X, který bude hvězdou jarního Sázavafestu. Chcete vědět, odkud se vzal? Kdo to je? Jak přišel na svůj umělecký pseudonym? Čtěte dál...
Xindl X je postavou z filmu Woodyho Allena Hollywood Ending. Mohu se zeptat co Vás na tomto filmu tak zaujalo, respektive co Vás zaujalo na postavě samotné? Nebo to byla nejaka scéna, která Vás inspirovala ke zvolení právě tohoto pseudonymu?
Dojala mne tehdy scéna, kde se hlavní postava, co jako obvykle hraje sám Woody Allen, usmiřuje se svým synem po té, co spolu několik let nemluvili kvůli umělěckým neshodám. (Syn nedokázal otci vysvětit, že překousnout živou krysu na podiu je taky umění). Když běhěm usmiřování Woody říká synovi: „Mám, tě rád Tony,„ ten mu odpoví: „Už se nejmenuju Tony, tati, říkám si teď Xindl X.“ A otec tedy říká: „Mám tě rád, Xindle X.“
Navrhl jste název Xindl X sám, nebo to ještě bylo „kolektivní“ dílo Vaší tehdejší kapely?
Vlastně ho navrhl můj kamarád a režisér obou mých dosvadních klipů Jakub Sommer. I když ten návrh myslel jako vtip. Věděl jsem, že název Jupí Tralala pod kterým jsme tehdy vystupovali, je zavádějící, a hledal jsem pro kapelu nové jméno. Krátce poté, co jsme oba viděli Hollywood Ending, jsem se Jakubovi chlubil názvy, co jsem vymyslel. Když slyšel moje návrhy, ušklíbl se a řekl: „To si rovnou můžeš říkat Xindl X.“ Oba jsem se tomu zasmáli. Ale cestou domů se mi to rozleželo v hlavě a už týden nato jsem pod tím jménem hráli.
Žije se Vám lépe s Vaším alter egem Xindl X? Cítíte se svobodnější například při vyjadřování svých myšlenek na koncertech, při psaní textů atp? Slavná kapela Kiss měla své masky a kostýmy, je pro Vás Xindl X takovým přeneseným „kostymem“?
Používat alterego je určitě hodně osvobozující. Nemusíte jít s vlastní kůží na trh, jdete na jeviště a hrajete roli. A když se rozhodnete vyjít i s tou vlastní kůží a vydat něco ze sebe, nikdo to neví, protože lidé si nejsou jistí, zda dál nehrajete roli. Na postavě Xindla se mi líbí, že do ní dávám hodně ze sebe, a tak je jen hodně tenká hranice mezi tím, kde končí Ondřej a začíná Xindl. Občas si tím nejsem jistý ani já sám.
Nějakou dobu jsem uvažoval, že bych své alterego podpořil nějakým kostýmem jako Kissáci, al pak jsm od toho upustil, protože tím by se právě ta hranice jasně definovala. A mně se víc líbí, když lidé váhají, co v textech říkám za Ondřeje Ládka co říkám za Xindla X.
Je těžké rozhodnout se mezi psaním scénářů, např. ke Comebacku, tedy jistým příjmem a mezi muzikou, kde člověk nikdy neví jak to dopadne?
Z tohoto hlediska to zas tak těžké rozhodování nebylo. Ani scenáristika není kdoví jaká jistota příjmu. Nikdy nevíte, jak dlouho se Váš seriál na obrazovce udrží. A co pak? Asi bych se jako scenárista chytil, ale poptávka po sitcomech není v Čechách tak velká, aby se člověk mohl živit jen jako sitcomvý autor. A psát telenovely by mě nebavilo. Dilema bylo v tom, že Comeback byl vyjímečný projekt. Bylo to dítě, co jsem si spolu několika dalšími rodiči vypiplal, takže bylo dost těžké od něj odejít a nechat ho žít vlastním životem. Naštěstí se ukázalo, že ti rodiče, co zbyli, ho dokážou taky zdárně vychovávat, takže z malýho Comebackáčka nevyroste žádnej Hajzl ale slušnej kluk.
Pojďme se ještě jednou otázkou vrátit ke Comebacku. Jakou muziku posloucháte nebo jakou jste v dospívání poslouchal…ze scénářů ke zmíněnému seriálu, je jasné, že scénáristi se orientují v rockové muzice? Posloucháte Vy sám Aleše Brichtu, Ozzyho nebo např. kapelu Kiss? Nebo si z toho spíš děláte legraci?
Asi by mi přišlo laciné dělat si legaci z něčeho, co aspoň trochu nemám rád.Ve spoustě oblíbenců bychom se s Ozzákem shodli. Hlavně v případě těch zahraničních. Ozzy Osbourne je můj velký oblíbenec a vůbec mám hodně rád hard rock ze sedmdesátek a osmdesátek – Deep Purple, Black Sabbath, Jethro Tull, Led Zeppelin, Iron Maiden, Dio, Rainbow… I když českým verzím téže hudby moc neholduju. Na tom jejich hrozičství je něco legračního. Takové hrozičství s lidskou tváří, jehož kvintesencí je právě Ozzák. Na druhou stranu člověk chápe, že kdo tyhle kapely zažil v době, kdy sem ty jejich zahraniční vzory nemohly, tak je musel uctívat. Takže českých bigbeaťákům roumím, ale přesto mi přijdou trochu legrační. To je myslím ideální výchozí situace k tomu, abych si z něj dělal prdel.
Zvolil jste si profesionální hudební dráhu. Risknul to a vyšlo to. Což je dobrým poselstvím pro ostatní začínající umělce. Sice je to tak trochu křížená pohádka se štěstím, ale vy můžete řící, že se to vyplatí: Jít za svým, věřit tomu, co děláte, a ono to přinese výsledky…souhlasíte s tím?
Pro profesionální hudební dráhu jsem se rozhodnul v době, kdy bylo jasné, že nestihnu zároveň psát seriál i připravovat desku. Nebylo vůbec jasné, jestli s deskou uspěju natolik, abych se pak mohl hudbou živit.
Říkal jsem si, že to asi nevyjde, ale že bych si nadával, kdybych to nezkusil. Vlastně úplně stejně jsem rok a půl předtím utekl z reklamky právě ke Comebacku. Dal jsem výpověď, abych se zúčastnil sitcom projektu. Nebylo jisté, jestli z toho projektu něco vzejde, ani jestli v tom něčem pro mne bude místo. Ale prostě jsem to musel zkusit.
Dá se říct, že podle zmiňovaného kréda žiju. Ale stejně bych ho poupravil… Jít za svým, věřit tomu co děláte a radši moc neřešit, jestli výsledky přichází nebo ne. Radši neuspět s něčím, cčemu věřím a co mě baví dělat, než se unudit nebo zaprodat. To Vám, milé děti, radí XindlJ
Těší Vás, že jste teď hlavní hvězdou jarního vydání Sázavafestu 3.4. v KD Vltavská?
Jsem rád, že tam hraju. Ale že bych byl rád, že jsem hlavní hvědou? Spíš jsem doufal, že tam bude nějaká větší hvězda, která tam natáhne spoustu fanoušků…které jí budu moct přebrat.
Dostavuje se lehký pocit zadostiučinění? Od poctivé účasti v základních kolech Porty až po vaše vítězství a teď už jste na plakátech ať již Sázavafestu nebo jiných akcí uváděn jako hlavní host.
Říká se, že úspěch je kombinací štěstí a tvrdé práce. Spíš mám dojem, že to jde postupně. Aby člověk prorazil, musí mít štěstí. Aby se udržel, musí tvrdě pracovat. Takže vím, že místo plácání se po ramenou musím připravovat novou desku, nové klipy, nová turné a hledat nová témata pro písně…a jestli na těch plakátech budu jako hlavní host i za pět let a jestli budu mít stále o čem psát – tak teprv budu moct mluvit o pocitu zadostiučinění.
Xindl X je vlastně multižánrový umělec..koncerty, knížka Bruno v hlavě a v létě by měla mít ve Švandově divadle v Praze premiéru divadelní hra Dioptrie růžových brýlí….Která z těchto aktivit vás nejvíce naplňuje?
Většinou ta, na které zrovna dělám. Teď je to předvším hudba, hlavně práce na nové desce. Kniha i hra jsou staršího data a už si ani nepamatuju, jaký to byl pocit je tvořit. U knihy se tedy pouze kochám faktem, že po těch letech konečně vyšla, a napjatě očekávám reakce. Co se hry týče, tak je hodně podnětné sledovat, jak o textu přemýšlí lidé, co ho budou realizovat. Dstávám z toho chuť zase něco napsat. Až dokončím desku nejpíš se zase do něčeho vrhnu. Akorát ještě nevím, jeslti to bude nová kniha, nová hra… nebo nový sitcom.
Rozhovor vedla Kateřina Králová
Foto: archiv umělce