Jeden z nejvýraznějších současných literátů, skotský literární rebel Iain Banks, zavítá letos v červnu do Čech na Festival spisovatelů. Z digitalizace knih strach nemá, miluje hudbu Johanna S. Bacha, komiksy Alana Moora a říká, že jeden z nejproblematičtějších knižních hrdinů všech dob - Frank Cauldham z jeho románového debutu Vosí továrna - je jen divoce zveličená a nestabilní verze jeho samého.
Co vás tolik zaujalo na žánru science fiction, že jste jej zahrnul do své tvorby?
Především svoboda, kterou vám tento druh literatury poskytuje. Můžete dělat cokoliv a vydat se kamkoliv. Nejste vázáni téměř žádnými pravidly, což je stejně vzrušující jak pro autora, tak i pro čtenáře.
Vzpomínáte si na první fantasy knihu, kterou jste četl?
Myslím, že to byl Kemlo a Zóny ticha z roku 1954 od E. C. Eliotta. Po stránce vědecké sice naprosto negramotné dílo, ale tehdy mi to nevadilo, byl jsem ještě velmi mladý.
Kdo je vaším literárním hrdinou a jací jsou vaši oblíbení spisovatelé?
Nemám žádného hrdinu, k němuž bych vzhlížel, ať už literárního či reálného. Jsou ale lidé, jejichž práci obdivuji, například Brian Aldiss, Dan Simmons, Mike Harrison a ještě mnoho dalších.
Máte rád komiksy? Pokud ano, které?
Miluji především komiksy Alana Moora a Moebia (pseudonym francouzského komiksového tvůrce Jeana Girauda – pozn. red.).
Jste znám jako milovník hudby. Posloucháte rád i klasiku?
Ano. Z hudebních skladatelů je mi nejbližší tvorba Johanna Sebastiana Bacha.
Kde berete inspiraci?
Kdekoliv a kdykoliv. Zavřu oči a nastražím uši…
Máte při psaní svých knih nějaké rituály?
Teoreticky se dá říci, že píši pět dní v týdnu mezi devátou a pátou hodinou. Prakticky se mi ale často stává, že se probudím třeba ve čtyři ráno a vím, že bude lepší vstát a psát, protože už se mi nepodaří usnout, tedy pokud už mám román rozpracovaný a pracuji na něm. Tenhle proces trvá přibližně dva až tři měsíce (snažím se psát tak deset až patnáct tisíc slov za týden). Píši raději v zimě, kdy mi počasí dovolí více se soustředit na práci a nemám potřebu trávit více volného času procházkami po kopcích.
Jako autor knih s tematikou science fiction, myslíte si, že má kniha budoucnost?
Co si myslíte o digitalizaci knih?
Ano, má. Stejně jako film nevymýtil divadlo nebo fotografie obrazy. Kniha jako fyzický objekt je samozřejmě v ohrožení, ale román si svou podobu zatím uchová, alespoň v dohledné budoucnosti. Učebnice jsou už pak jiná věc…
Svými tématy jsou vaše knihy bezpochyby atraktivní pro filmové zpracování. Jak byste chtěl vidět své fantasy romány natočené, pokud vůbec.
Nevadilo by mi to, pokud by byly velmi dobré! Jinak raděj vůbec ne; zůstanou nezfilmované tak dlouho, dokud budou patřit mně, jestli mi rozumíte. Mám zkrátka velké obavy, že by některé prvky z knih nedopadly dobře – například vesmírné lodě v Kultuře. Ačkoli peníze za prodaná filmová práva by nemusely být špatné.
Má nějaký z vašich románů autobiografické prvky? Možná Vraní ulice?
Ne tak docela. Já jsem jedináček, kdežto hrdina Vraní ulice má značně rozvětvenou rodinu. Nebylo pro mne ale až tak těžké vyjádřit, jaké to je být součástí velké a obecně docela šťastné rodiny, neboť i já jsem vlastně do jisté míry součástí takové rodiny byl (měl jsem spoustu bratranců, tet a strýců).
Potom je tu určitá podobnost v myšlení a politických názorech Prentice McHoana. A v poslední řadě jsem na vlastní kůži pocítil škodlivý vliv televize, stejně jako jsem slýchal hučení vlaků ze vzdáleného vlakového nádraží, ale nic dalšího.
Byla jsem naprosto fascinována vaší knihou Píseň kamene. Nikdy předtím jsem nezažila takovou úzkost při čtení knihy. Každá další stránka ve mně vyvolávala pocit absolutní bezmoci a chvílemi až fyzického strachu. Jak se při psaní takovéto knihy vracíte zpět do reality?
Nemám s tím problém. Nemusím se identifikovat s každým hrdinou z mých románů. A Abel a jeho sestra Morgan mi byli charakterově dosti vzdálení. Oba v sobě měli jakýsi chlad, který je vlastně dostával do nesnadných a nepříjemných situací. Cítil jsem více soucitu k ní něž k němu, i když mi ho bylo vlastně svým způsobem líto a jisté sympatie vůči němu jsem měl, stejně tak i ke kapitánovi, další výrazné postavě. Nakonec je to ale jen příběh a já jsem ve svých představách a snění pracoval tvrdě, aby všechno dávalo smysl a fungovalo jako celek. Necítil jsem tedy nebezpečí z toho, že by to mohlo být reálné.
Vaše kultovní kniha Vosí továrna je dokonale psychologicky propracovaná. Frank Cauldham je vskutku netypickým hlavním hrdinou, neboť je to dítě vrah, jehož způsoby zabíjení jsou tak bizarní až se pro čtenáře i přes svou počáteční nepředstavitelnost stávají naprosto věrohodné/přesvědčivé, takže ani na chvíli nepochybujete, že by se nestaly. Inspiroval vás skutečný příběh či postava?
Ne. Byla to jen řada nápadů, které v knize dávaly dohromady příšerné scény. Výjevy, v nichž je někdo unesen obřím „kitem“, či dostane jedovatého hada do nožní protézy byly zkrátka moje staré myšlenky, které si prostě našly do této knihy cestu, když jsem ji začínal psát. V tom je vlastně i důvtip postavy Franka Cauldhama, který je v podstatě divoce zveličenou a nestabilní verzí mně samotného (kdysi jsem vyrobil velkého draka a sestavoval bomby, a dokonce i teď ve věku 56 let bych klidně mohl postavit na pláži přehradu), pro mě to byla ale jen zábava, co všechno lze udělat, kam až může zajít lidská fantazie a vynalézavost, nejde tedy o příklady patologického chování.
Máte rád nějaké české spisovatele?
Omlouvám se, ale moje znalost českých spisovatelů je velice omezená (mám dost co dělat, abych si udržel orientaci mezi anglicky píšícími autory). Když jsem uviděl tuto otázku, vybavil se mi Franz Kafka a pak ještě Václav Havel. Bohužel jsem si hned nevzpomněl na Karla Čapka či Maxe Broda, což byla další jména, která na mne vyskočila z počítače, když jsem podváděl a vygoogloval si je.
Co si myslíte o současné science fiction literatuře ve Skotsku? Jsou tam nějací zajímaví mladí autoři?
Zdá se, že v tuto chvíli nemám s kým soupeřit, což je potěšující. Takže skotská science fiction je na tom v tuto chvíli velmi dobře. Jsem si ale jistý, že se na scéně pohybuje několik nadějných mladých autorů, avšak v tuto chvíli se mi nevybavuje žádné konkrétní jméno.
Na čem nyní pracujete?
Právě dokončuji další science fiction román, který spadá do cyklu knih o Kultuře. Jmenuje se Surface Detail (Detail povrchu) a vyjde ve Velké Británii a USA v říjnu tohoto roku.
Rozhovor vedla: Klára Libertová
Foto: archiv Iaina Bankse
Kdo je Iain Banks
Iain Banks se narodil roku 1954 ve skotském Dumferline. Studoval na Stirling University anglickou literaturu, filosofii a psychologii. Stal se celosvětově známým hned díky své románové prvotině Vosí továrna z roku 1984. Román Vraní ulice se v roce 1996 stal předlohou pro televizní seriál. Poslední dobou se věnuje především žánru science fiction, kde je znám pod jménem Iain M. Banks. Řada jeho vědecko-fantastických knih, jež se dají označit jako hard sci-fi či nová space opera, se odehrává ve vesmíru, kde vládne Kultura, což je jakási organizace všech možných inteligentních druhů, z nichž na nejvyšším vývojovém stupni a postavení jsou lidé. Řada jeho knih vyšla i v češtině – Vosí továrna, Píseň kamene, Vraní ulice, Líc a rub a Most. V současné době žije ve svém rodném městě a připravuje novou knihu, z cyklu o Kultuře, která by měla vyjít letos na podzim ve Velké Británii a USA.