Tento pozoruhodný kytarista a zpěvák poslední dobou tíhne, vlastními slovy, k větší volnosti. Naposledy mu k ní dopomohla sociální síť Myspace, díky níž poznal dva skvělé muzikanty z Německa – Friedera Zimmermanna a Matthiase Machta. Ještě s dlouholetým spoluhráčem bubeníkem Milošem Dvořáčkem pak ve čtveřici natočili desku Edel (Indies Scope, 2010). Vladimír Václavek si pro nás našel čas, aby povykládal o jejím vzniku.
H: Ke svému novému albu Edel jste řekl, že záměrem bylo hudbě na ní vtisknout jakousi vznešenou kvalitu, protože už máte dost morbidity. Máte tedy zato, že i vaše dřívější nahrávky byly morbidní?
V.V.: To určitě ne, to není energie, na které bych svištěl. Jde mi spíš o to, že se vytváří obraz světa. Ten obraz si nějakým způsobem natáčíme a pak ho tak vnímáme, jako realitu. A ta manipulace je masivní. Media, školy, politika, „normální“pohled na svět… A bohužel umění se do toho hodně namočilo. Myslím, že hodně umělců neví, odkud čerpají a co přinášejí. Stačí jim, že jsou něčím fascinovaní, a že je to silné. Nebo, že jim to dává obživu. A právě umění se přímo dotýká lidského vědomí, ovlivňuje ho a tvaruje. Není mi jedno, na jaký zdroj jsem napojený a co přináším do světa. A to, že to někdo nevidí a nemá o tom ani ponětí, na věci nic nemění.
H: Plánujete po (dle mého názoru) více než uspokojivém výsledku vašeho společného nahrávání s touto sestavou něco dalšího?
V.V.: Rádi bychom. My sami jsme s nahrávkou moc spokojeni a nabízí se to samo, že budeme pokračovat. Máme do toho chuť. Teď se chystáme na podzim nebo v zimě udělat nějaké koncerty a potom se uvidí.
H: Nové skladby prý vznikaly při jam sessions a improvizacích. Je to tak, že jste jimi získali určité stavební kameny pro pozdější komponování nebo jsou na nahrávce zachyceny přímo ty živé okamžiky, které jsou pak dodělány ve studiu například dalšími vrstvami?
V.V.: Bylo to různé. Některé věci jsme zachytili při improvizaci a potom se dohodli na struktuře, něco bylo volné. Někde jsme měli třeba jen motiv, který jsme dále rozvíjeli. Tady nám pomohly také možnosti dnešní nahrávací techniky.
H: V úvodní skladbě „Ouvertüre“ jsem měl pocit jako bych zaslechl ozvěnu tvorby King Crimson z 80. let a pak jsem se dozvěděl, že kytarista Frieder Zimmermann se učil u Roberta Frippa. Možná ještě gradace v „Radio Leben“ je trochu „frippovská“. Cítíte i vy tento vliv nebo jde jen o moje zdání?
V.V.: Zrovna v Ouvertüre je ten nápad můj, ale je to jasné – King Crimson jsem měl moc rád a je to jedna ze skupin, kterými jsem se nechal inspirovat. A Frieder zrovna tak. A určitě se to v naší tvorbě odrazilo. Frieder byl s Robertem Frippem přímo v osobním kontaktu v jeho kytarové škole.
H: Je tento způsob práce (tím myslím improvizaci) směrem, kudy se chcete ubírat i napříště nebo je v tomto ohledu Edel jen určitá odbočka?
V.V.: To v této chvíli nejsem vůbec schopný odhadnout. Ale je fakt, že už několik let tíhnu k větší volnosti, je pro mě důležitý ten přítomný okamžik, v kterém se to děje. Moc mě nebaví mít nějakou do poslední noty hotovou strukturu a tu pak jen nahrát. Pro mě je zásadní ten okamžik setkání a chvíle, která jsou neopakovatelné. Ten živý moment.
H: Chystáte se nový repertoár živě prezentovat ve čtveřici, která nahrávala Edel, nebo je budete hrát jen ve dvojici s Milošem Dvořáčkem? Z Myspace profilu jsem vyrozuměl, že loni na jaře nějaké koncerty takzvaného „dvojitého dua“ proběhly…
V.V.: Repertoár Edel budeme určitě hrát ve čtveřici. Ano hráli jsme dva koncerty, jeden v Ústí nad Labem a druhý v Drážďanech, byla to čirá improvizace a myslím, že se docela vydařily.
H: Je vůbec skladby z alba Edel možné přehrát tak, jak jsou na desce nebo by se jednalo o nové improvizace nad tématy?
V.V.: To uvidíme. Myslím, že to nebude stejné, budeme to muset přizpůsobit živému koncertu. Některé skladby asi budou vypadat trochu jinak a určitě si necháme prostor na to, co přijde v daný okamžik.
H: Němčina je použita proto, že se jedná o česko-německý projekt nebo vás její použití lákalo již déle? Mnohými lidmi bývá tento jazyk považován za dosti nehudební…
V.V.: Nikdy mě nenapadlo, že budu zpívat německy… Ale když Tanja Ebeling přinesla ty dva texty, zkusil jsem to, i když německy neumím. Ale samozřejmě vím, co jsem zpíval a při navigaci, co se týče výslovnosti se to podařilo. Neřekl bych, že je nehudební. Každý jazyk má svoji melodii a rytmus. A kouzlo. Dnes vládne angličtina a tím pádem jiné jazyky mají trochu smůlu.
H: Sice nepatřím do generace kované v ruštině, ale mám pocit, že v písni „Vikingům“ slyším ruskou navigaci GPS. Je to tak?
V.V.: Odněkud jsme jeli a poslouchali v autě navigaci v nejrůznějších jazycích. Dost jsme se u toho pobavili. A ta ruština v ženském podání měla v sobě takové zvláštní kouzlo. Museli jsme ji použít. A navíc to spojení k Vikingům tam je – někteří byli i v Rusku.
H: Jsou vaše dřívější kapely a projekty – například Dunaj a Rale – definitivně uzavřené kapitoly? Sledujete tvorbu vašich někdejších spoluhráčů?
V.V.: Je to uzavřené. Byl to krásný čas, ale nemá smysl se k tomu vracet. Už by to nebylo ono, ten duch je pryč. Tvorbu svých bývalých spoluhráčů sleduji spíše náhodně. Každý jdeme svoji cestou, ale rádi se vždycky potkáme. Byl to kus života…
Rozhovor vedl: Jakub Pech
Foto: Indies Scope