Na festivale Colours of Ostrava, který startuje 14. července, se představí horké želízko kolumbijské hudební scény a současně aktuální senzace prestižních světových festivalů – Bomba Estéreo.
Kapela Bomba Estéreo vyšla před šesti lety z bouřlivě se vyvíjejícího klubového undergroundu Novoty, v němž předefinovali tradiční kolumbijské styly cumbia a vallenato. Proměnili je v dráždivé tornádo, které do svého víru vtáhlo také tvrdou elektroniku, hip hop, reggae a psychedelický rock s afrobeatem a probudili v nich daleko ohnivějšího ďábla, než si byli předcházející generace schopné představit. Skupinu tvoří zpěvačka a raperka Liliana Saumet, kytarista Julián Salazar, basista a klávesák Simón Mejía a bubeník Kike Egurrola. Všichni za sebou mají praxi rockerů, studiových programátorů, producentů a dýdžejů. Na otázky odpověděl Simón Mejía.
Váš název souvisí s poctou zvukovým sound systémů picós. Tehdy v 70. letech vznikl styl champeta, který také hrajete. Je pravda, že jeho základem jsou raritní nahrávky z Afriky?
Ano, v Cartagena dýdžejové používali africké desky, speciálně kytarový soukous z Konga. Mixovali je s kolumbijskou salsou, reggae a tradičním bubnováním ze San Basilio, které je nejvíc africké z celé Kolumbie. Postupně se z toho vyvinul velmi populární taneční styl champeta.
Říkáte, že Bomba Estéreo se podílí na záchraně kolumbijské tradiční hudby a chcete k ní přitáhnout mládež. Povedlo se vám to? Jak kolumbijská mládež vnímá vaše velké úspěchy v zahraničí?
Hrajeme taneční elektronickou hudbu z Kolumbie. Jestli někdo postupem času uzná, že se nám podařilo zachránit mizející tradiční hudbu, budeme samozřejmě rádi. Procestovali jsme celý svět a v něm snad kolumbijskou hudbu trochu proslavili. A mladí Kolumbijci to tak vnímají.
Kolumbijská hudba připomíná velké světové tažení. Zpěvačka Toto la Momposina získala cenu veletrhu Womex, úspěšně tam vystoupili Choc Quib Town, La-33 a vloni tam předvedla Bomba Estereo asi nejdivočejší koncert za poslední roky. A také se tam odkrylo jedno velké tajemství: hudba z vesnice San Basilio de Palenque. Jaký vliv má palenque music na současnou kolumbijskou hudbu?
Palenque představuje základ bubnování na kolumbijském Atlantickém pobřeží a hudba ze San Basilio má skutečně obrovský vliv na celou zemi. Byla to první svobodná vesnice v Americe, založená uprchlými africkými otroky. Také mě hudba ze San Basilio, která si dodnes udržela výrazný africký ráz, hodně ovlivnila. Obyvatelé dodnes mluví unikátním kreolským jazykem, jediným svého druhu na světě. San Basilio UNESCO vyhlásilo v roce 2005 za mistrovské dílo ústního a nehmotného dědictví lidstva. S režisérem Santiago Posaou jsme tam natočili dokumentární film Jende ri Palenge (People of Palenque), který zachycuje tři místní zpěváky. Jeden z nich, pětaosmdesátiletý Sikito, nám řekl: „Jsme tady v San Basilio pouze náhodou, všichni bychom teď měli být na černém kontinentu v Angole.“
Vaše hudba je vyvážený mix elelektroniky a tradice.Tu prý do skupiny přinesla Liliana Samuet. Jak hodně sound skupiny ovlivnila?
Ne, tak to nebylo. S tradiční hudbou jsme pracovali celou dobu, i když jsme používali samply. Liliana do skupiny přinesla specifický vesnický způsob zpěvu a stala se frontmankou původně čistě instrumentálního projektu. Ve skutečnosti do naší hudby dostal asi nejvíc tradičních stylů bubeník Kike.
Vaše hudba stojí na výrazných rytmech a na ty je kolumbijská hudba velmi bohatá. Je to dáno jenom africkým původem nebo ji někdo začaroval?
Směs obyvatel afrického a bělošského původu dělá z Kolumbie „fusion“ zemi, takže my vlastně ani jinak hrát neumíme.
Lze vůbec Evropanovi slovy popsat co je to cumbia a vallenato?
To moc nejde, musíte je slyšet a zatančit se si na ně. V Kolumbii se jedná o dva nejpopulárnější rytmy a podobně jako ostatní pocházejí z Afriky. Ačkoli se vallenato dříve doprovázelo s kytarou, dnes ho uslyšíte s akordeonem. Hodně ho hrají v rádiích, zatímco cumbia souvisí spíš s festivaly a karnevaly.
O Kolumbii se píše v souvislosti s narkomafií a špatnou politickou situací. Jak hodně se tato bolestivá témata objevují ve vašich textech? Když posloucháme vaši hudbu, vypadá to, že jste docela naštvaní.
Tahle témata do naší hudby neradi mícháme, ale nic jinému nám občas nezbývá. Raději zpíváme o lásce a běžném životě. A co se týká drog, myslím si, že jediným řešením by byla legalizace kokainu.
Koncertovali jste v Evropě s M.I.A. O čem jste si povídali? Vyměnili jste si navzájem nějaké rady o tom, jak roztančit publikum? A s kým se vám na vašich cestách po světě zatím nejlépe hrálo?
Povídali jsme si o běžných věcech. Máme ji rádi. A ve Španělsku jsme jednou vystupovali společně s Femi Kutim, synem jednoho z největších hudebních velikánů.
Co byste vzkázali návštěvníkům festivalu Colours of Ostrava, kdy poprvé budete koncertovat v České republice?
Připravte si své nohy na setkání s absolutní taneční mašinou.
Filip Nekodým