Chantal Poullain se narodila ve Francii, v Marseille. Po maturitě na francouzském gymnáziu vystudovala na Divadelní akademii v Ženevě...
Do Československa ji přivedl na konci sedmdesátých let Bolek Polívka, se kterým spolupracovala na autorských představeních, z nichž nejslavnější byla hra Šašek a královna. Hrála v několika filmech, hostovala v několika divadlech, mimo jiné v pražském divadle Na Zábradlí a na scéně Národního divadla. V současné době vystupuje především v divadle Ungelt. Před představením na jeho Letní scéně vznikl i náš rozhovor.
Divadlu Ungelt zůstáváte věrná i o prázdninách. Za obrovského zájmu diváků hrajete na Letní scéně již šestou sezonu v představení Šest tanečních hodin v šesti týdnech. Čím je pro vás, ale i pro diváky toto představení stále tak přitažlivé?
Šest tanečních hodin je nádherná, citlivá hra, která se dotkne prakticky každého. Je to příběh dvou lidských osudů, příběh o životě. Představení je o vztahu dvou naprosto odlišných postav, každé z úplně jiného světa, které se pravděpodobně neměly nikdy potkat. Osud to ale udělá jinak, a tak se ti dva, oba s velkými batohy na zádech – těžkými okamžiky v životě – setkají a něco se mezi nimi stane… Když jsem si hru četla poprvé, hned jsem se do ní zamilovala a říkala jsem si, že to musím hrát. Jsem vděčná a děkuju řediteli divadla Ungelt Milanu Heinovi, protože on mi tu hru přinesl – a hrozně mě okouzlil. Navíc si nedělal starosti s tím, že nemám ještě ten správný věk, protože Lily je starší dáma. Ale tomu osudu, tomu batohu, který nosí Lily, a jejímu trápení hluboce rozumím. A moc mě baví postavu Lily hrát, protože tu mám možnost i fyzicky změnit způsob hraní.
Během představení nejen hrajete, ale i tančíte. Navíc je vaším partnerem Pavel Kříž, vítěz soutěže StarDance 2010. Jaký je váš vztah k tanci? 
Dvanáct let jsem dělala balet a tanec mám samozřejmě moc ráda – a moc mě baví tančit. Pravdou je, že divadlo Ungelt je menší prostor, takže neuděláme velké taneční číslo. Tancujeme ale valčík, foxtrot ča-ču, tango i moderní tanec. Ta hra samozřejmě není jen o tanci, ale hlavně o tom, co ti dva lidé prožívají, kdysi prožili, a o vztahu mezi nimi.
Hrajete raději v klasickém divadle, nebo pod širým nebem?
Obojí je to trošku jiné. Divadlo Ungelt miluju, je to takový menší prostor, kde člověk může i šeptat. Venku jsem ale hrála snad po celé zeměkouli. Vždycky a všude možně na světě mě to bavilo, protože atmosféra venku je jiná. I když je někdy zima, někdy teplo, ale všechnu tu přírodu a okolní zvuky (šumění stromů, zvony, troubení auta, lidský ruch), všechno to můžeme použít i do hry. A právě to mě moc baví. Myslím si, že to baví i diváky, protože sem přicházejí v takové zvláštní, dobré náladě, sedí venku, můžou si dát skleničku nebo kafíčko a v klidu vychutnávat představení. Diváky, kteří i přes horší počasí sledují celé představení, moc obdivuju, protože vydrží i déšť a zimu.
Jaká je vaše představa ideálního odpočinku, dovolené, prázdnin?
Nejkrásnější pro mne je, když můžu být s lidmi, které miluju. Miluju ale taky moře, protože to je moje životní potřeba. Jsem z Marseille, takže mi chybí ta přímořská atmosféra a taky jód. Snažím se aspoň jíst syrové ryby, abych ten jód pořádně dostala do těla. Ale nejdůležitější pro mě je být obklopena lidmi, které miluju, a to u moře.
Hrála jste v mnoha světových metropolích. Jaký je váš vztah k Praze?
Praha je nádherné město. Je to snad nejkrásnější město v Evropě. Zlatá Praha. Musím přiznat, že je to opravdu okouzlující město. Strašně mě oslovuje. Neslyšela jsem nikdy, ale opravdu nikdy, cizince nebo lidi, které znám, že by se jim Praha nelíbila. Naopak si ji většinou všichni zamilují. Praha je nádherné, kouzelné město.
V roce 1993 jste založila nadaci Archa Chantal, jejímž cílem je zlepšovat prostředí dětských nemocnic. Co vás k tomu vedlo?
Moje maminka vždycky někomu pomáhala a nás tak vychovávala taky. Moje výchova byla: mysli vždycky na lidi vedle, co jsou na tom hůř. Pomoct může každý, protože to není o velkosti daru, ale o tom vnímat ostatní. Pravda je, že za komunistů jediné, co jsem mohla dělat, bylo stále sem něco vozit. Pořád jsem něco pašovala. Po revoluci jsem si řekla, že konečně můžu něco udělat. Inspiroval mě tehdy můj syn Vladimírek, který s námi cestoval všude po světě a k lékaři se nebál a těšil se, že si tam bude hrát. Jednou jsme ale byli tady v nemocnici a on se mě ptal, proč je tam tak smutno, kde jsou ty hračky? To byl vlastně ten nápad. Řekla jsem si, že zkusím všechno kolem dětí v nemocnicích změnit. Abych mohla dělat větší projekty, založila jsem na radu známých nadaci Archa Chantal – už je to pomalu 19 let.
Jaké projekty se vám již podařilo realizovat? 
Po konzultacích s lékaři, psychology a se všemi kompetentními lidmi se nám podařilo udělat už řadu projektů, a to od A až do Z. Teď například děláme na projektu rekonstrukce dětského oddělení ve fakultní nemocnici Motol. V loňském roce jsme dokončili projekt Náš svět v dětském a dorostovém oddělení Psychiatrické léčebny Bohnice a Svět v oblacích na klinice dětí a dorostu fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Jsme moc rádi, když se s námi spojí nemocnice, které dělají rekonstrukce, abychom vymysleli a udělali celý interiér. Naše projekty jsou především o tom pracovat na psychice dětí. Pohoda a harmonie jsou přece základním předpokladem fyzického zdraví. Chceme, aby děti, když už musí být v nemocnici, měly kolem sebe světlo. To pomůže léčbě, protože oni jsou pak pozitivnější, míň nervózní, míň brečí. A také rodiče jsou klidnější, když nechávají své děti v takovém veselém prostředí.
Může se nějak do podpory vaší nadace zapojit i veřejnost?
Na naše projekty samozřejmě potřebujeme finanční prostředky, ale i materiál. Každý může něco malého dát. Máme webové stránky www.archa-chantal.cz a vítáme každou nabídku spolupráce s námi. Nemusí to být jen peníze, které je možné posílat na účet 279427940297/0100 nebo formou dárcovské SMS ve tvaru DMS ARCHA na číslo 87777. Uvítáme například i hračky, knížky, barvy, nábytek, kliky, kachličky – zkrátka všechno do interiéru. Samozřejmě i to pomůže.
Jaké jsou vaše plány do nové divadelní sezony? Kde vás diváci uvidí?
Připravuji dvě nová představení. Jedno bude s Jiřím Schmitzerem, ale víc zatím neprozradím, a pak budeme připravovat nové, speciální představení pro Letní scénu na příští rok. Pracuju také na knize, která by měla vyjít asi příští rok na jaře, a pomalu se snažím udělat i druhé CD se šansony.
Renata Bezděková