Support Lesbiens patří mezi nejúspěšnější popové kapely, ale svůj punkový původ stále nezapřou. „Pořád děláme muziku, která nás musí především bavit, hrajeme naživo. A neřešíme, pro koho je nebo není, na našich koncertech stojí v první řadě třeba moje 87letá babička,“ říká zpěvák Kryštof Michal. Na přelomu září a října se nejen ona dočká osmého studiového alba, které dostalo název Homobot.
Pro mě je pop hudebním odvětvím, ve kterém kvantita zabíjí kvalitu. Neštve vás jako bývalé punkáče, že jste zařazováni do téhle škatulky?
Kryštof Michal: To máš sice pravdu, ale jde i o to, co do tý škatule házíš. Pop pro mě není hudební styl, je to označení muziky, kterou poslouchá masa lidí. Pop je od slova populární – a to je třeba i Merilyn Manson. Metallica dělá populární metal. Takže nemám s označením pop problém.
Čím to je, že je v popu tolik odpadu?
Hynek Toman: Jednoduše řečeno, je to nedostatkem vkusu.
KM: Ale nejen to. Když budeš mít vedle sebe dva stejně kvalitní kytaristy, ale jeden bude hlupák, kdežto druhej to bude mít v hlavě srovnaný, tak to na jejich hudbě poznáš.
HT: To ale neznamená, že i ten hloupější nemůže udělat nějakou pecku. Jen ze sebe nesmí dělat něco, co není. Ale ještě k tomu odpadu. Nesmíme zapomenout, že je to prostě průmysl a spousta muziky vzniká jen proto, že někdo pojme podezření, že to umí zprodukovat.
KM: Přesně tak. Ty tlaky můžou být hodně silný a spoustu muzikantů to zničilo. I my jsme byli občas konfrontováni s tím, že někdo přišel a řekl: „Hele kluci, fakt super, ale dokážete si představit, jakej by to mělo úspěch, kdybyste zpívali česky?“
A neuvažovali jste o tom?
KM: Angličtina je s námi spjatá už 20 let a není na tom co měnit. Takže ne, že bychom tuhle myšlenku úplně shodili ze stolu, ale není na pořadu dne.
HT: Takhle prvoplánově to v hlavách určitě nemáme. Snad jedině, kdyby přišla podobně ojedinělá příležitost, jako byla muzika k filmu Máj.
KM: Navíc bych měl jako autor obavy z toho, aby to lidi nevnímali jen jako kalkul. A víš, jak to chodí, jsme zvyklí nejdřív hledat chyby. Jako bychom se tady neuměli pochválit. Ale zpátky k té angličtině. Od začátku jsme chtěli, aby naše produkce byla tak dobrá, jako by to přišlo z venku. Takže se dá říct, že pro nás bylo vyznamenáním, když se dlouhý léta tradovalo, že nejsme zdejší, bylo to potvrzení, že to děláme dobře.
Co jste mysleli tím, že se neumíme pochválit?
KM: Vrátím se k tomu škatulkování. Je fuk, že něco není tvůj šálek kávy, ve všem můžeš najít něco, co tě dokáže obohatit. Já v 16 letech poslouchal hardcor, ale kromě toho jsem měl od táty naposlouchanej jazz, Roda Stewarta, Bruce Springsteena, Jirku Schmitzera nebo třeba Ebeny. A jsem za to vděčnej, protože jinak by ze mě byl jen zastydlej fanda hardcoru a nic víc. Bylo by fajn, kdybychom dokázali zapomenout na ten pocit, že jedině to naše je dobře a všechno ostatní špatně.
Takže vlastně nemůžeme ani říct, že Homobot je popová deska. Jaká tedy je?
KM: Je to prostě crossover. Je to načuchlý punkem, najdeš tam taneční groove, je to částečně samplovaný, je tam čistej duet. Takže i tady najdeš několik věcí, který bys určitě neoznačil jako pop.
První singl Bombs and Lies, ke kterému jste natočili i klip, je inspirovaný válkou v Libyi. Proč zrovna tohle téma?
KM: Když píšu texty, tak to většinou probíhá tak, že nejdřív vznikne refrén, kterej by ten nápad měl zastřešit, a potom vlastně zkoumám, jakým příběhem k tomu dojít. Ty texty reflektují moje aktuální postřehy. A jeden z nich je, že se válčí čím dál tím víc, čím dál blíž a my jsme k tomu čím dál tím netečnější. Nikdo o tom nemluví, a když jo, tak jsou to jenom lži. Třeba ta Libye, válčí se tam kvůli ropě, ale to nikdo nepřizná.
Co na desce najdeme dál?
KM: It´s gone eleven je prostě o tom, že jdou frajeři kalit, Bankers je o nepostižitelné sortě finančníků, kteří položí banku a ještě za to dostanou svoje zlatý padáky, Keeper je zase o generaci současných třicátníků, kteří by chtěli navázat funkční vztah, ale ono to nějak nejde. Cruel Morphine je zase písnička o tom, že prostě tvrdý drogy jsou svinstvo. Tyhle a podobný témata se táhnou celou naší tvorbou a najdeš je i na Homobotu. Snažíme se tepat do společnosti, ptáme se, proč jsme takoví, jací jsme a proč nejsme jiní, když víme, že je to takhle špatně.
Martin Kovalčík
Homobot Tour 2011
14. 10. ČESKÉ BUDĚJOVICE – ArtIgy
15. 10. KADAŇ – KZ Orfeum
20. 10. BRATISLAVA – Ateliér Babylon
22. 10. OSTRAVA – Garage club
5. 11. HRADEC KRÁLOVÉ – KD Střelnice
16. 11. UHERSKÝ BROD – Dům kultury
18. 11. LITVÍNOV – KD Citadela
19. 11. KRNOV – Kofola Music Club
24. 11. BRNO – Fléda