Jsou označováni za nejznámější cikány na světě, a pravda je, že je zná opravdu každý, jejich nejznámější songy pozná i ten, co této hudbě zrovna neholduje.
Gipsy Kings si vydobyli světovou slávu v 80. letech a dodnes na tuto skupinu chodí tisíce nadšenců, které jejich rytmy nenechají dlouho v klidu. V rámci současného tour se do České republiky vrátli po čtyřech letech a odehrají tu jediný koncert, a to dnes, 21. října v brněnské hale Rondo. Co si tedy na tento koncert Gipsy Kings připravili? A cítí se víc Španěly, nebo Francouzi. A jak to mají se ženami? Vyzpovídali jsme sólového kytaristu Tonina Baliarda.
Zrovna si sám pro sebe tipuji, kdy mohl Tonino Baliardo vzít poprvé kytaru do ruky...
No, poprvé, co jsem se dotkl španělky, to bylo asi v roce 1968, to mi tehdy bylo sedm. Ale každý z nás pochází z hudební rodiny s velkou tradicí, takže ani u mě, ani u ostatních to tak velké překvapení asi není.
S vašimi rodinami, tedy Reyesů a Baliardů, je spjatý vlastně i vznik Gipsy Kings. Kdy vlastně vznikla myšlenka založit společnou kapelu?
Naše rodiny si byly blízké, už když jsem se narodil. Všichni mí bratři i sestry byli blízkými přáteli Reyesů. S Andrém a Nicolasem Reyesovými jsme hráli odmala. Spíš jsme tedy jedna velká rodina, než dvě. A pak to nějak vykrystalizovalo.
A proč jste si pak změnili původní jméno Los Reyes na Gipsy Kings?
V určitou dobu jsme potřebovali trochu světovější jméno, než bylo Los Reyes. Byl to nápad naší nahrávací společnosti EMI. Jméno jsme pak vymýšleli dohromady. Byl to ale nakonec náš nápad, vždyť my vlastně jsme Gipsy Kings, tak proč se tak nejmenovat.
Prapředci obou rodin pocházejí ze Španělska, ale před Frankem utekli do Francie, kde žijete dodnes. Cítíte se už víc Francouzi, nebo ještě spíš Španěly?
Řekl bych to asi takto: jsme španělští cikáni, co bydlí ve Francii. Ale své španělské kořeny si samozřejmě uvědomujeme, to je jasné.
Hrajete spolu víc než třicet let. Byla chvíle, kdy jste si už mysleli, že to zabalíte a každý půjde svou cestou?
Teď nahráváme nové album, a jak jsme všichni spolu, je nám prostě skvěle. Zase a pořád. Takže doufám, že budeme hrát a vystupovat společně na různých světových pódiích ještě dalších dvacet let.
A kde berete po tolika letech stále nápady na nové písničky?
Stále hodně jamujeme a improvizujeme a s nějakým nápadem přijde vždycky někdo. Já na každou zkoušku vždycky dorazím s nějakým novým nápadem, stejně tak i José a i další.
Vaše poslední album se jmenuje Pasajero (cestující – pozn. redakce). Vy jste taky vlastně takoví věční cestující...
Jsme prostě potulní cikáni.
Nicméně, ta písnička je spíš o vztahu chlapa k ženám, proto tak hodně cestuje... Co vy a ženy?
Já mám fantastickou ženu a děti, takže v mém případě tu už prostor na nějaké románky není. Ale samozřejmě se už těším, až uvidím v České republice v publiku všechny ty krásné ženy, co u vás jsou.
Aha... S předchozím albem Roots jste se vraceli ke svým kořenům. Je akustické, bez bicích a podobně. Tento styl si udržujete poměrně i nadále. Přišlo to prostě jen tak s věkem?
Podívejte, v červnu mi bylo padesát, to je ten pravý čas vrátit se ke kořenům, nemyslíte?
Ve vašem repertoáru je i řada předělávek, například známé Volare nebo od Eagles Hotel California. Co vás vede k tomu, udělat remake a nezůstat jen u svých písní?
My ty písničky máme rádi. Líbí se nám světová pop music i tradiční songy ze 70. let jako je například Hotel California. Obdivujeme i takové zpěváky jako Carlos Santana nebo Paco de Lucía. Prostě se nám líbí, a některé songy si od nich taky zahrajeme.
Nezpíváte jen španělsky, ale i katalánsky, někdy i provensálsky. Používáte ještě nějaké jazyky nebo dialekty?
Ne, většinou to je opravdu jen o španělštině nebo katalánštině.
A co si připravujete na brněnský koncert? Překvapíte publikum nějakými novinkami?
Ano, zahrajeme dva nové songy z právě připravovaného nového alba. Rádi vás překvapíme. A taky určitě zazní jedna známá cover verze.
Spolupracovali jste i s českou romskou skupinou Bengas. Ta vás doprovodila na vašem tour v roce 2005. Jak na ně vzpomínáte a kdo vás bude doprovázet letos?
Ano, Bengas je tradiční cikánská česká kapela, seznámili jsme se tehdy v roce 2005 a stali se z nás dobří přátelé. Letošní koncert bude hodně dlouhý, potrvá přes dvě hodiny. Budou hrát s námi dva Djs – DJ Willy z Kuby a DJ Edy K.
A kdy se tedy můžeme těšit na to nové album?
Brzy se vrátíme do Států, kde opět spácháme naši pravidelnou show v Las Vegas, a pak bychom měli dodělat nové album. Vyjít by mělo v květnu příštího roku.
Co vaše děti, taky se věnují flamencu a rumbě?
Můj syn Michael Baliardo se věnuje stejné hudbě jako my a občas si zahraje i s námi. Hraje na bicí a na kytaru.
Ondřej Nekola