.jpg)
Od začátku října představuje skupina Tata Bojs své nové album Ležatá osmička fanouškům po celé České i Slovenské republice a své nám k tomu pověděl Milan Cais.
Patříte ke kapelám, které dokážou přesvědčit nejen své fanoušky, ale i hudební kritiky. V jedné z recenzí jsem se například dočetl, že produkujete jen dobrá nebo výborná alba. Jak to děláte?
Nevím, jestli mi přísluší toto hodnotit. Přijde mi, že spousta kapel stále dělá muziku „jako někdo“. Pro mě je cennější, když v hudbě nacházíš osobité prvky člověka, který ji složil. Vždycky je mi milejší třeba i nedotažený originální polotovar, než nepůvodní dokonalý prefabrikát.
Je fakt, že vaše hudba nese jasně čitelný rukopis, ale přesto asi nestačí pouze talent a odvaha jít na trh s vlastní kůží…
Těch faktorů je určitě víc. Já jsem si třeba při skládání věcí na Ležatou osmičku uvědomil, jak strašně důležité je, si každou minutu udržovat odstup a snažit se na to, co děláš, dívat různýma očima. Člověk se snadno ztratí sám v sobě. Pokud jsem se na něčem zasekl, tak bylo nejlepší jít se vyspat a vrátit se k tomu ráno. První ranní poslech mi pak dal odpověď na všechny mé otazníky. Je to vlastně stejné, jako s obrazy. Maluješ ho vlastně očima s odstupem dvou tří metrů a pak jenom přijdeš k plátnu a uděláš ten tah štětcem.
V písni Ztraceni v překladu zpíváš o tom, že alba jsou filmy pro uši. A právě vaše alba lze vnímat jako filmy, kde jednotlivé písně tvoří určité dějové linie. Jak ty příběhy vznikají?
Ono je to lapidárnější, než se zdá. Když jsme začali pracovat na novém albu, žádný koncept jsme neměli. Téma opakování a zacyklení přišlo až ve chvíli, kdy Mardoša přinesl nástřel textu k písni Progresivní. Ukázal mi papír, na kterém bylo 40x napsáno Nebudeme se opakovat a nic víc. Ten text byl rozdělen do slok a refrénu, takže to vypadalo jako hotová písnička. A čím víc jsme o tom přemýšleli, tím víc nám to přišlo přesný. Nakonec jsme Progresivní jen rozdělili do intra a outra a tím album svírá do spárů ležaté osmičky. Chtěli jsme tím zpochybnit význam slov začátek a konec a tak trochu převrátit jejich významy.
Na celém albu nenacházím žádnou stopu po depresi, a to přesto, že jsi na něm pracoval v době, kdy ses uzdravoval z autonehody. Jak sis dokázal najít i v takto složité životní situaci potřebnou lehkost?
Líbí se mi, když někdo umí říkat vážný věci nevážně. Někdy se stane, že člověk napíše text, který sám o sobě není moc veselý, a přidá-li se k tomu ještě závažná hudba, může to skončit katastrofou. Snažili jsme se hledat kontrasty mezi dejme tomu určitou naléhavostí příběhu a odlehčeným hudebním podkladem. I my chceme, aby naše písničky vyprávěly o tom, jak a co vnímáme okolo sebe. Práce s patosem je zábavná a legraci je potřeba dávkovat. I na Ležaté osmičce jsou neveselá témata, jako je třeba konec světa, ovšem doufám, že pozitivně podaná.
Martin Kovalčík