Tahle anglická indie-rocková banda vznikla téměř v kuchyni, a to přímo v roce 2003 pod názvem Platypus. Billy Lunn s tehdejší přítelkyní Charlottou Cooper a Joshem Morganem nakonec prorazili jakožto The Subways až k nám do Prahy a nechali za sebou několik singlů, tři studiová alba a několik hudebních stop v reklamách a seriálech. Charlotte v rozhovoru prozradila několik informací o kapele, o nové desce a společné lásce k Praze.
Začínali jste ve věku, kdy o kapele sní každý, ale málokdo uspěje. Jak se vám to povedlo?
Byli jsme prostě tři znudění puberťáci, kteří milovali hudbu. Billy a Josh jsou bráchové a spolu jsme hráli tak jako tak. Billy mě naučil hrát na basovku a založili jsme kapelu. Zpočátku jsme začali hraním songů našich oblíbených kapel jako Nirvana a Greenday, s čím jsme se pak zúčastnili i místních soutěží. Postupně jsme začali psát vlastní hudbu, dostávat se na koncerty po celém Londýně a okolních místech.
Od té doby jste si dali několik jmen. Je tohle finální název? A proč zrovna The Subways?
Jo, myslím že rozhodně zůstaneme u The Subways! Vždycky je docela těžký vymyslet jméno pro kapelu, což je pravděpodobně ten důvod, proč jsme jich už měli tolik. Když byl Billy ještě na škole, byl zvyklý trávit obědové pauzy v podzemce, a prostě odtamtud vzal i název. Vážně nic složitýho!
Jak těžké bylo pro tak mladé lidi nahrát svůj první song?
Wow, dneska už se to zdá jako fakt dlouhá doba! Náhrávali jsme si vlastní dema u Billyho a Joshe doma v kuchyni rodičů! Myslím, že Billy má přirozenej cit pro zvukovou produkci a tohle bylo navíc v dost uklidňujícím prostředí.
Takhle populární jste začali být hlavně po výhře v hudební soutěži. Co si myslíte o hudebních a talentových TV soutěžích?
Myslím, že spousta z dnešních reality TV show, jako třeba X factor, dává tu ideu celebrit a vidinu slávy jen v zájmu slávy jako takové. Koncept který se nám zdá směšný a takový, jak ho Billy lyricky popsal na našem třetím albu. My vyhráli soutěž, abychom mohli hrát na Glastonbury fesťáku, což pro nás byla úžasná zkušenost a dalo nám to naši první zkušenost co se zájmu médií týče. Potom jsme dali pár místních rozhovorů do tisku, a to nám rozhodně pomohlo propagovat naše první britské turné a vznik singlu.
Kdo vás inspiruje ve vaší tvorbě?
Osobně mě dost inspirují zpěvačky, které jsou podle mě silné a mocné na jevišti, jako Kylie Minogue, Shirley Manson, PJ Harvey nebo Courtney Love.
Slyšel jsem, že se vám dost líbí Praha, je to pravda?
To je tak nádherný město! Je to jedno z nejlepších míst na světě k potulování se a objevování. Taky jsme v Praze měli dva brilantní koncerty. Lucerna Music Bar je jedno z našich oblíbených míst pro vystoupení – to kruhový podium vytváří tak úžasnou atmosféru.
Nejen bratři jsou ve vaší kapele. Také bývalý pár by se tam našel, viď? Dost vašich songů je o lásce – jsou ovlivněny vaším tehdejším vztahem?
Mýslím, že tohle spojení je vidět na druhém albu, ale dneska už je to asi příliš dlouhá doba, aby nás to ovlivňovalo. Pořád jsme výborní přátelé a láska už vážně není hlavním tématem.
Co můžete říct o vašem nejnovějším albu Money and celebrity? Co se skrývá za tím názvem?
Název ukazuje ke dvěma nejvýraznějším tématům alba. „Money“ aspekt se vztahuje k finanční krizi, které momentálně čelíme v Británii a mnoha dalších zemích světa. Billy strávil hodně času sledováním co se děje v médiích a má zkušenosti z první ruky, jak jeho přátelé zrácejí práce. „Celebrity“ aspekt ukazuje jak vidíme a hlavně cítíme tu ideu, že stát se známými kvůli slávě samotné je jen prázdný a šílený koncept.
Vaše nové album produkuje Stephen Street, který pracoval s Kaiser Chief, The Cranberries a dlašími. Jaká je s ním spolupráce?
Práce se Stephenem byla prostě úžasná. Prošel skvělou kariérou, která z něj udělala hudebního génia. Navíc je to skvělěj chlap, se kterým jsme si ve studiu užili šílenou zábavu.
První song a videoklip z nového alba se jmenuje „It`s A Party“. Bude celé album jedna velká párty?
Chtěli jsme udělat album, na kterém by všechny songy mohly být okamžitě odehrány živě. Milujeme být na podiu – tam, kde cítíme, že patříme jako kapela, a tak je většina alba dost povzbudivá a optimistická.
Jan Molina