Před měsícem se v ulici 28. října otevřelo muzeum slavného českého kreslíře Káji Saudka.
Nové muzeum nekorunovaného krále českého komiksu se nachází přímo nad klubem Batalion v prvním patře, kde si návštěvníci mohou prohlédnout průřez Saudkovou tvorbou od počátku 60. let až po dnešek, tedy do roku 2005; od roku 2006 leží Kája Saudek v kómatu. K vidění zde jsou plakáty, obrazy a především ukázky z českých či zahraničních komiksů.
Kája Saudek je také autorem doprovodných obrazů k filmům Kdo chce zabít Jessi? a Čtyři vraždy stačí, drahoušku. Posledně jmenovaný tu má početné zastoupení, k vidění je zde také řada ukázek z komiksu Pepík Hipík nebo Arnal, návštěvníci si ale mohou prohlédnout i řadu návrhů na titulní strany méně známých časopisů, filmové plakáty, samostatné obrazy nebo třeba Saudkův studentský kalendář z roku 1967. Komiksový duch je patrný i na vystavených černobílých fotografiích ve vstupní místnosti.
U příležitosti návštěvy nového muzea jsme vyzpovídali jeho mluvčího Miloše Gregora.
Jak vlastně vznikl nápad založit muzeum Káji Saudka a jak dlouho se tato idea vůbec realizovala?
Prvopočátkem bylo oslovení Bereniky Saudkové Arnoštem Kuchařem před více než třemi lety, který chtěl zrekonstruovat klub Batalion. Berenika výzdobu pojala v komiksovém stylu, klub vyzdobila kresbami svého táty Káji Saudka. Majitel i návštěvníci byli z výzdoby nadšeni a tenkrát vznikl i nápad vytvořit muzeum zasvěcené Kájovi Saudkovi.
Kdybyste měl říct, pro koho je muzeum určeno, asi byste se neomezil jen na fandy komiksů a Káji Saudka...
To máte pravdu! Ano, jedná se sice o Komiksové muzeum Káji Saudka, je to však i místo, kde si lidé mohou i připomenout, jak těžké bylo být umělcem za dob komunismu, zejména pokud se vaše představa umění a sny neshodovaly s těmi „oficiálními“. Dovedu si velmi dobře představit, že se muzeum bude líbit jak komiksovým nadšencům, tak i lidem, kteří komiksu neholdují, rodinám s dětmi či zahraničním turistům. Kája byl velmi nadaný a všestranný kreslíř, každý si tak v jeho díle najde to své.
Autorem černobílých fotografií v první místnosti je Jan Saudek?
Fotografie vznikaly v rukou obou bratří zároveň. Často spolu vymýšleli a realizovali snímky, které pak Kája ozvláštnil komentářem či je jinak dokreslil. Tím vznikly momentky z jejich života, ale i vyloženě humorné koláže.
Jak probíhal výběr Saudkových děl pro toto muzeum? Jsou zde vystaveny obrazy, plakáty, ukázky z komiksů ať českých či zahraničních... A to od 60. let až téměř dodnes... Výběr měla na starosti pouze Berenika Saudková?
Výběr nebyl snadný. I když je velká část Kájových děl v rukou soukromých sběratelů, podařilo se nám nashromáždit spoustu materiálu. Za to patří sběratelům, kteří umožnili přístup do svých sbírek a ochotně vycházeli vstříc, obrovské díky. Z velké části měla výběr na starosti samozřejmě Berenika, ale nemalou měrou jí pomáhala i maminka Johana a grafik Marcel Musil.
Chystáte nějaké doprovodné akce, ať už pravidelné či nepravidelné?
Rádi bychom návštěvníkům nabídli i časově omezené výstavy, ať už tematicky či jinak vyhraněné, stejně tak doufáme, že se nám podaří muzeum ještě rozšířit. Zatím se však chceme soustředit na zkvalitnění služeb pro návštěvníky.
V čem vy osobně spatřujete Saudkovu jedinečnost?
Myslím, že největším přínosem byl už fakt, že se Kája nebál komiksy kreslit v době, kdy u nás komiks znal málokdo. Originální je určitě jeho pohled či vnímání americké kultury – krásné a vnadné ženy, silná auta a svalnatí hrdinové. To bylo v 60. letech v komunistické zemi naprosté unikum. Osobně si na jeho tvorbě cením i humoru a nadhledu, který z kreseb čiší. Kája Saudek se nikdy nebál udělat si srandu i sám ze sebe.
Ondřej Nekola
Adresa:
Batalion (1. patro)
vstup přes klub v přízemí
Ulice 28. října č. 3
110 00 Praha 1