Do 3. května máte příležitost v Domě U Kamenného zvonu spatřit legendární Prinzhornovu sbírku.
V letech 1919–1921 německý psychiatr Hans Prinzhorn archivoval na pět tisíc výtvarných děl od více než 450 autorů. Jednalo se o výtvarná díla psychicky nemocných lidí, hospitalizovaných převážně se schizofrenií. Protože Prinzhorn měl doktorát i z dějin umění, nebral tato díla pouze jako diagnostický materiál, ale byl schopen citlivě rozpoznat výtvarnou hodnotu některých děl. Utřídil sbírku tak, aby vynikli umělecky talentovaní lidé, které duševní choroba přivedla k touze vystavět most mezi sebou samotným a okolním světem. Díla, jež vybral, jsou velmi svérázná, ale v převážné většině mají i kvality řemeslné.
Díla psychicky nemocných tvůrců jsou obdivována pro jejich autenticitu, bezprostřednost, expresivní syrovost, námětovou originalitu a sílu výpovědi. Právě na těchto kvalitách je postaveno umění art brut, jež Prinzhornova sbírka skvěle reprezentuje a sbírka jej také svým způsobem formovala. Životní příběhy jednotlivých tvůrců jsou velmi zajímavé, až kuriózní. Například manická pacientka Marie Liebová trhala prostěradla na pruhy a z těch pak na zemi šamansky seskupovala pravidelné ornamentální vzory s cyklickými motivy květin, hvězd a kruhů, čímž si asi vymezovala svůj osobní prostor.
I samotný příběh této unikátní sbírky je plný dobrodružství. V 30. letech totiž byla Prinzhornova sbírka zneužita fašisty a stala se součástí putovní výstavy nazvané Zvrhlé umění, jež tehdy měla dokumentovat, nakolik jsou díla Chagalla, Kandinského, Kleea, Ernsta a německých expresionistů ukázkami nemocného umění - ne nepodobného výtvorům duševně chorých pacientů. Součástí pražské výstavy je tedy oddíl věnovaný výstavě Entartele Kunst – Degenerované umění. Pražská výstava tuto smutnou kapitolu velmi emotivně přibližuje.
Připomenut je tu též méně známý fakt, že duševně choré poslal Adolf Hitler po tisících do plynu, aby tak zušlechtil čistotu germánské rasy. Z moci úřední, posvěceno vůdcovým výnosem, nastalo záhy po vyhlášení války masové vyvražďování desetitisíců pacientů psychiatrických a sociálních ústavů. Program „euthanasie“ duševně nemocných byl nazván „Akce T4“. Časem sbírka záhadně zmizela, aby byla v roce 1955 náhodně nalezena na půdě při rekonstrukci heidelberské kliniky.
Součástí Prinzhornovy sbírky jsou například práce Oskara Herzberga, Augusta Kletta, Else Blankenhorna, Heinricha Hacka, Heinricha Antona Müllera a Johanna Knopfa. „Západ dělá chybu, když považuje šílenství za negativní hodnotu; já si myslím, že šílenství je hodnota pozitivní, velmi plodná, velmi užitečná a velmi vzácná,“ nechal se slyšet Jean Dubuffet – průkopník umění art brut a velký obdivovatel Prinzhornovy sbírky.
KDE: Dům U kamenného zvonu, Staroměstské náměstí 13, Praha 1
KDY: 5. 2.–3. 5. 2009
OTEVŘENO: denně mimo pondělí od 10:00–20:00
AUTOR: -evak-