Lidská tvář je jako průsvitný filtr nasunutý mezi svět vnitřku a vnějšku. Její povrch nese stopy působení obou těchto živlů. Neubrání se vnějšku, ale zároveň dává tušit, že se cosi děje uvnitř a dere se ven. Tvář fascinuje, protože se dá číst, a nic se k zachycení jejího povrchu nehodí lépe než médium nejpovrchnější: fotografie.
Langhans Galerie Praha představuje kurátorskou koláž fotografického portrétu posledních padesáti let s důrazem na nejsoučasnější tendence tuzemské tvorby. Instalace se záměrně přibližuje chaotickému davu, v němž divák hledá jedinečné tváře. Hlásí se o jeho pozornost z nejrůznějších důvodů, někdy kvůli prosté památce, někdy pózují a exhibují, jindy se chtějí odhalit a dát všanc.
Už od svého vynálezu je fotografie nástrojem individualizace - práva na sebedefinici. V zárodku objevila celou novou společenskou třídu, která si sice nikdy nemohla dovolit portrét od malíře, ale podstatně menší sumu na daguerrotypii ušetřit mohla – byť by to byla jediná za život.
Neutrální a přitom vysoce variabilní prostředí fotografického ateliéru dalo těm, kdo si to v počátcích mohli dovolit, právo na image: Možnost vytvořit si svůj obraz a dále jej kontrolovat. To byl v době uvolňující se a postupně demokratizující společnosti konce devatenáctého století silný nástroj. Fotografie totiž vždy stojí na straně jedinečného, vždy přesně zobrazuje unikátní a neopakovatelný jev v čase a prostoru. Proto jako médium nejlépe zachytila proces, v němž během posledních 170 let v euroatlantické kultuře přestalo být důležité k jakému stavu, k jaké třídě jedinec patří.
Fotografie v jistém smyslu zviditelnila proces, kterému sociologové říkají personalizace: tedy mizení všech člověku nadřazených konceptů, aby na konci zbylo jen JÁ, které dychtí projevit se a ukázat. Kvůli tomu dnes nejprůraznější reklamní slogany zní: Buď sám sebou! Projev se! Osvoboď se! Nejjednodušší způsob, jak se projevit je přitom přízračně prostý. Stačí jen „jevit se“ a zachytit to fotografií. Fotografové dnes musejí hledat jedinečnost v záplavě jedinečných.
Současná generace tvůrců s tím musí počítat a přijmout popsanou tendenci jako princip. Může ji buď vědomě akcentovat a podtrhnout narcistickou stylizaci, v níž se portrétovaný vidí (jako v sériích, které vytváří Radeq Brousil), nebo s ním vyjednávat a hledat pochopení pro jeho zvolenou identitu (jako v osobně laděném dokumentu Petry Steinerové). Může vytvářet důstojnou podobu těm, kteří jako kdyby na ni ztratili právo (portréty dětí s Downovým syndromem od Adama Holého), fotograf může odejmout masku, která je mu nabízena a hledat intimitu (Ivan Pinkava, Johana Pošová), nebo prostě jen usiluje o to, aby tyto tváře neupadly v zapomnění (portréty přeživších partyzánů Šymona Klimana).
Výzvou pro všechny portrétisty se v dnešní době stalo to, že všichni už moc dobře víme, jak máme vypadat.
EGO / portrét X fotografie
Langhans Galerie Praha; 26.5. - 29.8.
Doprovodný program k výstavě EGO / portrét x fotografie, červen 2010:
10. června v 19:00 – Život fotografie v hyperprostoru – přednáška Filipa Lába a Pavla Turka
Jak internet změnil vnímání a používání fotografie nejen v závislosti na tvorbě osobních profilů a galerií. Znamenají Facebook, MySpace, Flickr nebo Twitter nový komplexní přístup k autoportrétu?
12. června ve 22:00 – Komentovaná prohlídka za účasti kurátorů a autorů v rámci Pražské muzejní noci 2010
17. června v 19:00 – Fotografický autoportrét jako způsob hledání identity - Sandra Baborovská
Už od konce 19. století se symbolem moderní konstrukce identity stává pocit „mnohočetnosti“. Fotografie prosadila představu o rozštěpení osobnosti - jedinec vidí sám sebe dívaje se na někoho jiného. Problém vztahu s naším vnitřním obrazem determinuje nejen možnosti provedení portrétu nebo autoportrétu, ale i typ identifikace se získaným obrazem. Zrcadlo autoportrétu se tak může stát odrazem nebo metaforou mysli.
24. června v 19:00 – Tvář, zrcadlo a policejní fotografie -Tomáš Winter
V devatenáctém století se v kriminalistické praxi objevuje portrét, který pomocí zrcadla zachycuje ánfas a profil na jednom snímku pomocí jedné expozice, používal se i v Rakousku-Uhersku. Ohlasy tohoto zobrazení nalezlo 20. století v secesním symbolismu, později pak v kubismu. Přednáška sleduje vybrané příklady, které s tímto principem pracují, a interpretuje obsah, který je v nich zašifrován.
-tz-