Markéta Korečková, Alena Kupčíková a Ján Macko jsou tři umělci, kteří i přes rozdílné styly mají jedno společné: jejich díla byla i v dnešní době cenzurována.
Galerie Vltavín na Masarykově nábřeží v těsné blízkosti Národního divadla představuje tři autory, jejichž díla v nedávné minulosti vzbudila bouřlivé reakce a byla kvůli svému provokativnímu vyznění cenzurována. Tak se alespoň píše v tiskové zprávě galerie. Nic drastického nebo šokujícího však nečekejte, mnohem kontroverznější výstavy jsou v poslední době k vidění například v Rudolfinu. Nejvíce šokující tak na dané expozici může být spíše jen fakt, že díla, která prezentuje, se někdo v dnešní době rozhodl vůbec „cenzurovat“.
Chlupatice
Asi největší ohlas na výstavě Cenzurované umění vzbuzují obrazy Aleny Kupčíkové, které nejsou malované tužkou, jak by se na první pohled mohlo zdát, nýbrž vytvořené z chloupků vytržených z ženského pohlaví. V hlavní roli je vždy žena, z chloupků je pak vytvořeno celé tělo, ne jen samotné ohanbí. Kupčíková měla za svou tvorbu získat dokonce i mezinárodní cenu Louis-Vouitton Moët-Hennessey ve Francii, o manželku bývalého prezidenta Jacquese Chiraca se však pokoušely mdloby a z ceny tak nakonec sešlo (nebo ji mrzelo, že Kupčíková na ni zapomněla a nemohla tak přispět i svou troškou do mlýna?). I tak se tvorbě Aleny Kupčíkové dostalo uznání, některé z jejích „Chlupatic“ se dostaly například do sbírky Národní galerie v Praze (Kupčíková studovala i u Milana Knížáka). Již z obrazů je patrné, že o chloupky (někdy spíš chlupy, a to pořádné) samotné umělkyně se nejedná, což nám potvrdili i v samotné galerii, jedny jsou totiž tmavé, další světlé, některé zrzavé. Pomineme-li tak možnost obarvování, není možné, aby se příroda na umělkyni tak vyřádila. Naopak, chloupky podle informací z galerie dodávají Kupčíkové její kamarádky a některé fanynky jejího netradičního umění (ty je prý zasílají poštou). Kromě chlupatic jsou od Kupčíkové ještě k vidění další obrazy žen, tentokrát však vytvořené z křišťálu.
Krev
Markéta Korečková se zase vyžívá v krvi a smrti. Ty hrají důležitou roli u většiny jejích postav zhotovených například ze dřeva, polyesteru nebo jeleních parohů. Nepřehlédnutelná je například menstruující žena, jíž z rozkroku vychází kanálová roura s jasně červeným výtokem. Tento objekt nebo svatebčany v kaluži krve zahalovali plátnem na pardubické radnici, tato díla pobuřovala totiž reálné svatebčany.
Lidská kůže
Posledním umělcem, jenž vystavuje v Galerii Vltavín, je Ján Macko. Jeho objekty simulující lidi stažené z kůže vyvolávaly kontroverzní reakce již na pražské Akademii výtvarných umění, odkud měl být na návrh klauzurní komise dokonce vyloučen.
Ondřej Nekola