Před týdnem začala v Muzeu hlavního města Prahy výstava Já, Merkur. Navazuje tak na předchozí obdobnou výstavu z roku 2009, která do muzea přilákala rekordní počet návštěvníků.
Minulou výstavu, věnovanou stavebnici Merkur, jsme neviděli, ta letošní, která trvá až do 26. února příštího roku, však naše očekávání moc nenaplnila, protože v celé expozici je absolutní nedostatek interaktivity.
Ještě než návštěvník vstoupí do sálu s tisíci plíšky, šroubky a maticemi, má na chodbě u schodiště možnost si prohlédnout a také oživit malé merkurové peklo. Nápravu čertů, kteří na Zemi navykli lidským nešvarům, můžete spustit zeleným tlačítkem. Celý soubor se tak hned dá do pohybu, některým čertům je vyprášen kožich, jiným jsou zase lidské hříchy vytloukávány z hlavy palicí. Úsměvné. Avšak je to jediný výstavní objekt, který zde můžete uvést do chodu.
Samotné expozici, která se limituje na jeden ne příliš velký výstavní sál, dominují čtyři obrovské objekty: Eiffelova věž, Eiffelův železniční viadukt u Garabit, obří ruské kolo a důlní věž Jindřich. Posledně zmiňovaný model váží 80 kilogramů. Jeho autory jsou Jiří Čekan z Plzně a jeho syn, věž stavěli téměř půl roku v pokoji panelového domu. Rozměry tedy byly navrženy tak, aby model byli schopni vůbec vynést z bytu ven. Obdivuhodné.
Další modely (s některými slavili mladí i starší technicky zruční jedinci úspěchy po celém světě a to i v nedávné době) jsou již „schovány“ ve skleněných vitrínách. Týká se to například robotického pavouka či brouka, bagru, rolby či robohodin, po levé straně u vchodu hned naproti důlní věži vítá za vitrínou diváky robot Pepa. Čekáte, že ho uvidíte v akci? Kdepak. Jen netečně bliká za sklem vitríny. Nezáživné.
V zadní části sálu je alespoň umístěn kulatý stůl plný plíšků, matiček i šroubků, kde si mohou malí návštěvníci (ale proč by nemohli i ti starší) podle své fantazie něco sestavit. To je ostatně výhodou stavebnic Merkur: postavit si můžete vlastně cokoli.
Návštěvníci se mohou také seznámit i s historií této stavebnice, asi nejpozoruhodnější způsob, jak dějiny Merkuru vnímat, je prohlédnout si obaly stavebnic z 20. a 30. let minulého století. Zajímavý design.
Stavebnice Merkur je takzvané rodinné stříbro, i po pádu komunismu a privatizaci přežila a dál ji využívají nové a nové generace. Proto by si zasloužila živější výstavu, která by minulé století nepřipomínala, ale naopak se přizpůsobila době, tak, jak se to samotné stavebnici daří.
Ondřej Nekola
Já, Merkur
Muzeum hlavního města Prahy, Na Poříčí 52, Praha 8
Do 26. února 2012