Do českých kin vstupuje 7. října 2009 snímek Na chvíli svobodní. Film, který rovněž zahajoval letošní Letní filmovou školu v Uherském Hradišti, je odyseou tří íránských uprchlíků: manželů s dítětem, dvou mladíků, kteří slíbili dopravit děti jejich rodičům do Vídně, a dvou mužů, kteří se přátelí navzdory vzájemným rozdílům.
Všechny postavy jsou na útěku z Íránu a Iráku a jejich cesty se protnou v jednom hotelu v tureckém hlavním městě Ankaře, kde čekají na vyřízení své žádosti o azyl v západní Evropě. Tato krátká vynucená pauza na jejich cestě ke svobodě je charakterizována nejen obrovskou nadějí, ale také neustálými pochybnostmi. Rakousko-íránský režisér Arash T. Riahi (který si sám prošel podobným příběhem jako jeho hrdinové) natočil vrcholně napínavý tragikomický film, který na světových festivalech posbíral již více než 20 cen.
Režisér Arash T. Riahi se narodil v Íránu a do Rakouska uprchl se svými rodiči ještě v dětském věku. Ve filmu zpracovává své vlastní životní zážitky a také další autentické příběhy svých příbuzných, přátel a známých. Úvodní scény útěku přes zasněžené íránské hory vytvářejí dramatický a dobrodružný vrchol filmu. Během pobytu hrdinů v Ankaře se film rozdvojuje mezi hořké sociální drama a jemnou komedii o kulturních i lidských odlišnostech. „Chtěl jsem natočit univerzální příběh o lidech, kteří touží najít lepší život, buď z politických, nebo z existenčních důvodů,“ říká o filmu režisér.
Riahi dovedně mixuje tragické a humorné scény: oba emocionální póly se v jeho filmu vzájemně dokonale doplňují. Další funkcí humorných scén je co nejkomplexnější vtáhnutí diváků filmu do děje. „Když se člověk směje, otevírá přitom svojí mysl“, myslí si Arash T. Riahi a dodává následující: „Když jdu do kina, chci aby mne film nenechal chladným a aby mne možná co nejsilněji zasáhl.“
Velmi důležitým dramatickým prvkem filmu je soundtrack kurdsko-rakouského elektropopového umělce Karuana. Karuan využívá různorodé orientální nástroje a spojuje je se zvuky či smyčkami typickými pro západní hudbu. Takto dodává filmu specifickou náladu a dynamiku, bez toho, aby se celé dílo stalo etnografickým kýčem. Hudba filmu reaguje na pocity hrdinů, kteří se ocitají v prostoru mezi svojí minulostí a budoucností, mezi svojí vlastí a novou vysněnou zemí, mezi východem a západem.
-tz-