Velký festival, velké hvězdy, velké bezpečnostní opatření? Pohybovat se na Berlinale jde kupodivu snadno. Aspoň tedy s novinářskou akreditací v kapse...
Bez ní musíte stát ráno ve frontě na lístky na ty nejzajímavější filmy. Nebo v ní spát. Filmoví fanoušci vybavení spacákem, termoskou a sušenkami frontu vedli, a to většina z nich byla spíš ve věku rodičů typických karlovarských batůžkářů. Naštěstí, hlavní pokladny únorového festivalu jsou umístěné ve vytápěném obchoďáku.
S novinářskou akreditací pohodlně stačí všude chodit zhruba půl hodiny před začátkem. Pokud tedy nechcete na tiskovce s Colinem Firthem zabrat místo v prvních řadách, abyste se přesvědčili, jestli i na živo působí jako takový gentleman.
Filmoví recenzenti? LOKTAŘI to jsou
Dva dny jsem si zvykala, jak moc novinářů Berlinale pokrývá. Tolik, že se tiskové projekce odehrávají v sále pro 1600 těl. Tolik, že když se ženou na tiskovku s bratry Coenovými a Jeffem Bridgesem, mají někteří tendenci používat i lokty, aby se do sálu dostali o minutu před vámi.
Nejvíc narvaná byla tiskovka k soutěžnímu režijnímu debutu Ralpha Fiennese Coriolanus. Podle otázek to ovšem vypadlo, že ne kvůli Fiennesovi nebo ještě uznávanější herečce Vannese Redgrave, ale kvůli Gerardu Butlerovi. Z kariéry skotského svalovce si kdekdo utahuje, ale jeho mužný šarm evidentně v Berlíně působil. Což mu vysloužilo spoustu banálních otázek, na které herec odpovídal nadšeně a nesouvisle. Ale ono ani z dlouhých odpovědí dámy Redgrave se nedalo moc co odcitovat.
Fotit na tiskovkách? VERBOTEN!
Během tlachání máte aspoň čas okukovat přítomné hvězdy. Fotit se na tiskovkách nesmí. První dny to spousta z nás ignorovala, než mladí brigádníci, kteří na každého nejdřív spustí německy, začali obcházet sál a slídit po foťácích.
Helena Bonham Carter se cituje snadno, protože je vtipná. Nevadí jí mluvit ani o soukromí, takže vyprávěla i o tom, jak se snaží rodinný život s Timem Burtonem skloubit s prací. Na Berlinale v jeden den uváděla dva filmy, měla toho evidentně dost, ale její neutuchající příjemná nálada mě udivovala stejně jako rozměry jejího účesu.
Jsou i PITOMÉ otázky
Ne všechny tiskovky byly milé. Novinářská profese přitahuje i lidi beze smyslu pro proporce a často se zrovna oni hlásí o slovo při každé příležitosti. A ne zrovna proto, aby položili zásadní dotaz. Jedna Kanaďanka třeba ráda vypráví, že její otec zneužíval její matku a že se vdala do Německa a nedokáže pochopit, proč Němci pořád cítí vinu za druhou světovou válku. Tvůrci filmu Kdo, když ne my o osobním životě členky Frakce Rudé armády nemohli pochopit, proč se jich na to ptá.
Tiskové centrum je v Berlinale Palastu, kde se odehrávají od odpoledne do večera slavnostní premiéry. U červeného koberce mrzne hrstka diváků a na koberci mrzne hrstka hvězd, co si ani v mínus pěti neoblečou kabát, aby na fotkách vypadali dobře v róbách a sakách. Asi abychom s nimi soucítili, pouštěli v press centru silnou klimatizaci, která by dávala smysl v červenci. Zase ale v Palastu panovala festivalová atmosféra, která se jinak mimo Postupimské náměstí ve velkoměstě jako Berlín rychle rozplyne.
Iva Přivřelová, foto autorka